Na Pražském hradě mezi Přemyslovci leží i viking, zjistili archeologové po letech výzkumů. Výsledek má ještě potvrdit analýza DNA.
Viking pohřbený mezi Přemyslovci. Tajemný muž z Pražského hradu byl severský bojovník
3 minuty
Události: Viking mezi Přemyslovci
Pražský hrad není jen souborem kostelů a panovnických paláců. Ostroh nad Vltavou je také významným pohřebištěm. A jeden z vůbec nejunikátnějších hrobů v Čechách, nalezený ve 20. letech minulého století na III. hradním nádvoří, nyní vydal zajímavé svědectví. Muž, pohřbený ve druhé polovině 9. století s vybavením bojovníka, byl s největší pravděpodobností viking.
Prokázaly to moderní vědecké analýzy. „Analýza dvou jeho zubů ukázala, že přišel jasně ze severu, respektive z Dánska. Je tedy téměř jisté, že je to opravdu viking. Teď vědci v německé Jeně ještě studují jeho DNA,“ uvedl Jan Frolík z Archeologického ústavu Akademie věd.
- Psát ve slově viking malé, nebo velké písmeno? Je to složitější, než se zdá. Pravidla připouštějí obě verze, Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český se přiklání k té s malým písmenem. Vikingové totiž zřejmě nikdy nebylo etnografické (kmenové) pojmenování, nýbrž jen obecné pojmenování jistého typu germánských bojovníků.
Analýza ostatků „bojovníka s mečem“ je součástí nebývale rozsáhlého průzkumu desítek koster nalezených v Praze a ve středních a východních Čechách. Takový projekt nemá ve světě obdoby.
Vědci pomocí nejmodernějších metod zjišťují nejen k jaké evropské populaci lidé pohřbení v 9. až 12. století geneticky patří a odkud do Čech přišli, ale také co jedli nebo na jakou nemoc před tisíci lety zemřeli. U elitních hrobů se pak snaží určit, komu ostatky skutečně patří. Zkoumají se i kosti vládnoucích Přemyslovců a dalších vysoce postavených lidí té doby.
GALERIE
Vikinský bojovník pohřbený na Pražském hradě
Praha plná cizinců
Asi padesátiletý bojovník se k tehdejší elitě rozhodně řadil, zřejmě byl součástí knížecí družiny. To, že patří k obávanému severskému kmeni, je přitom jedinečné a dokazuje, že i v Čechách tito pověstní válečníci panovníkům sloužili. Vedle písemných pramenů tak mají čeští vědci konečně nezpochybnitelný důkaz. V legendách se totiž už dvě vikingská jména objevují – Tuna a Gomon, družiníci kněžny Drahomíry a vrazi svaté Ludmily.
Neboť když se služebnice Kristova Ludmila, jak jsme pověděli dříve, ustranila z očí zrádců, na tom hradě, kam se uchýlila, je od nepřátel znovu pronásledována. Řečená vévodkyně totiž nějaké své velmože, syny nepravosti, jménem Tunnu a Gommona, poslala se silnou tlupou na Tetín, aby její tchyni zahubili.
Experty některé výsledky překvapily. Nejvíce třeba fakt, že na dvou venkovských pohřebištích – u dnešního Prašného mostu na pražských Hradčanech a ve středočeských Žabonosech – převažují lidé, kteří se v místě nenarodili a odněkud sem přišli. Nyní se vědci pokouší zjistit odkud.
„V Čechách byl tedy pohyb lidí větší, než si umíme představit, a asi trošku jiný, než by člověk přímočaře předpokládal. Kdyby se nám podařilo doložit přesídlování lidí ve středověku, na které to částečně vypadá, tak už by to bylo samo o sobě hodně zajímavé,“ říká Frolík.
Záhada ženy s nůžkami
Vědce pak udivily také výsledky analýzy ostatků ženy pohřbené patrně ve 12. století právě v obci Žabonosy na Kolínsku. V hrobě vedle jejího těla přitom ležel nejvýznamnější zdejší nález – velké ovčácké nůžky. Mimochodem takové nálezy jsou v Čechách jen tři.
„Nám vyšla hodnota, která odhalila, že tato 35 až 45letá žena přišla odněkud ze Středomoří. To je úlet, tady na tom jednoduchém vesnickém pohřebišti máme někoho, kdo je opravdu z daleka. Na středověk opravdu nezvykle,“ doplňuje Frolík. V současnosti jsou kosterní pozůstatky ženy v laboratořích na radiokarbonovém datování.
GALERIE
Žena s ovčáckými nůžkami ze Žabonos
Právě tato metoda pak již přinesla zajímavé výsledky u elitnějších hrobů, řadu dalších by ještě mohla přinést. Například by se mohl konečně rozetnout spor o zbytky kostry označené jako kníže 98 pohřbené uprostřed Jiřské baziliky na Pražském hradě. Je připisována buď přemyslovskému knížeti Boleslavu II. nebo jeho otci Boleslavu I. Nejnovější data ukazují, že by to mohl být právě bratr a zároveň vrah svatého Václava Boleslav I.
- Mlada byla nejmladší dcera knížete Boleslava I. a jeho choti Biagoty, česká princezna a abatyše kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Mlada byla uctívána jako světice a prohlášena za blahoslavenou.
Ohromujícím závěrem pak skončil výzkum ostatků nalezených v přilehlém Jiřském klášteře, které byly dlouho připisovány známé abatyši Mladě z desátého století. Poměrně nedávno však tuto tezi vyvrátili antropologové, kteří zjistili, že patří mnohem mladší ženě. Posléze se tedy uvažovalo, že by mohlo jít o princeznu Adiveu, první manželku knížete Boleslava II. a snad dceru anglického krále Eduarda I.
„Datování sice souhlasilo – 10. století, ale analýza DNA nám nyní vyvrátila i tuto tezi, protože potvrdila, že je to ve skutečnosti chlap. To opravdu překvapilo. Čili by to mohl být neznámý člen přemyslovské dynastie,“ dodává Frolík.
