Brazilský vědec šlápl více než 40tisíckrát na jedovatého hada křovináře žararaku. Chtěl vyzkoumat důvody, proč někteří hadi koušou, a jiní ne. Křovinář žararaka má v Brazílii na svědomí až 20 tisíc otrav po uštknutí ročně. Výsledky studie, zveřejněné ve vědeckém časopise Scientific Reports, mohou zachránit lidské životy.
Vědec šlápl 40 480krát na jedovaté hady. Chtěl zjistit, proč koušou
Brazilský biolog João Miguel Alves-Nunes z výzkumného centra Butantan v Sao Paulu ve speciálně upravené ochranné holínce šlapal na jedovatého křovináře žararaku, který patří k nejrozšířenějšímu druhu jedovatých hadů na jihovýchodě Brazílie a má na svědomí nejvíce případů uštknutí hadem v regionu. Tým výzkumníků uvedl, že při studii nebyla zraněna žádná zvířata.
Chování hadů je obecně zanedbávanou oblastí výzkumu, zejména v Brazílii, řekl Alves-Nunes časopisu Science. Ve většině studií se nezkoumají faktory, které způsobují hadí kousnutí. „Pokud studujete malárii, můžete studovat virus, který nemoc způsobuje – ale pokud nestudujete komára, který ji přenáší, nikdy problém nevyřešíte,“ řekl biolog.
„Testoval jsem 116 zvířat a na každé z nich jsem třicetkrát šlápl.“ Během série pokusů, která trvala několik dní, šlápl na hady a vedle nich celkem 40 480krát.
Problém s alergií
Křovináři žararaka (latinsky bothrops jararaca) byli po jednom umístěni do prostoru o velikosti asi dva metry čtvereční v různých denních dobách. Po počáteční klidové patnáctiminutové fázi šlápl vědec s ochranou holínkou vedle hada nebo jemně na oblast jeho hlavy, střed těla nebo na ocas. Alves-Nunes se u toho cítil prý stoprocentně bezpečně, žádné z uštknutí neproniklo skrz speciální boty z pěnové hmoty. Jen jednou byl opravdu uštknut, a sice při pokusu s chřestýšem. „Uvědomil jsem si, že jsem bohužel alergický jak na protijed, tak na chřestýšův jed,“ řekl biolog. V tomto případě musel pobývat delší dobu v nemocnici.
Výsledek studie říká, že čím je had křovinář žararaka mladší, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že zaútočí a člověka kousne. „Samice jsou navíc agresivnější a koušou častěji, zejména přes den a když jsou mladé,“ uvádí studie.
Výsledky výzkumu ukazují také, že samice křovináře mohou člověka uštknout spíše při vyšších teplotách. Samci křovináře žararaky se zejména v noci přímému kontaktu s člověkem raději vyhnou a upřednostní útěk. Pravděpodobnost odvetného útoku se také zvyšuje, když člověk šlápne hadovi na hlavu, spíše než když se ho dotkne ve středu těla anebo mu šlápne na ocas.
Protijedy jsou nedostatkové zboží
Vědci doufají, že výsledky studie povedou k lepší distribuci protijedů po hadím uštknutí. Protilátky se často posílají do větších nemocnic, za nimiž musí někteří pacienti cestovat daleko, protože byli uštknuti v místech, kde protijed není k dispozici.
„Kombinací našich údajů s údaji z jiných studií o výskytu konkrétních hadů můžeme určit místa, kde je větší pravděpodobnost, že zvířata budou agresivní,“ vysvětlil Alves-Nunes. „Například teplejší lokality s vyšším podílem samic by měly být pro distribuci protijedu prioritní,“ dodal.
Křovinář žararaka je druh jedovatého zmijovitého hada z podčeledi chřestýšovitých, endemicky se vyskytujícího v Jižní Americe, především na jihu a jihovýchodě Brazílie, v menší míře pak i v Paraguayi a na severu Argentiny. V oblasti svého výskytu způsobí křovinář žararaka více uštknutí než kterýkoliv jiný had.
Jeho jed způsobuje otoky, modřiny a puchýře v zasažené části končetiny, šok, a dokonce i bezprostřední systémové krvácení dásní. Někdy je dokonce schopen zastavit i činnost ledvin.
