Nová genetická analýza mezinárodního týmu vědců pomohla rozbít dvě stě let starý mýtus o Kašparu Hauserovi, jehož příběh se stal jednou z nejzáhadnějších kapitol německé historie. Podle studie, která vyšla v časopise iScience, Hauser nebyl princem, jak se tradovalo, jeho přesný původ ale badatelé určit stále nedokázali.
Vědci vyvrátili dvě stě let starý mýtus. Záhadný Kašpar Hauser nebyl princ
Kašpar Hauser byl mladík, který se v roce 1828 zdánlivě zničehonic objevil v Německu a tvrdil, že vyrůstal v zajetí v izolaci v žaláři a staral se o něj tajemný muž, kterého nikdy neviděl. Neuměl zpočátku mluvit ani psát a nosil s sebou anonymní dopis, v němž stálo, že byl od dětství držen v naprosté izolaci.
Tento příběh okamžitě zaujal širokou veřejnost a z Hausera se stala celebrita. Tato pozornost se ještě zvýšila poté, když bavorský král Ludvík I. nařídil, aby byl mladík ve dne v noci hlídán. To podpořilo spekulace, že ve skutečnosti by mohl být potomkem bádenského královského rodu.
Teorie královského spiknutí
„Knížecí konspirační teorie“ předpokládala, že Hauser by mohl být synem velkovévody Karla; že byl jako novorozenec unesen a nahrazen smrtelně nemocným dítětem, které zemřelo, když mu bylo pouhých několik týdnů. Pokud by se to potvrdilo, byl by Hauser pasován na právoplatného následníka trůnu a změnila by se tak i linie bádenského rodu.
Historici od té doby vedou debaty nad záhadou Hauserovy identity. A když se koncem 20. století objevila technologie snímání otisků DNA, připojili se k úsilí o rozluštění této záhady i vědci.
Několik analýz DNA provedených v posledních třiceti letech ze vzorků vlasů a krve získaných z Hauserova oblečení ale přineslo protichůdné výsledky. Vzhledem k pochybnostem o pravosti oděvu nebo o tom, že mohl být kontaminován muzejními postupy, bylo v roce 2000 rozhodnuto o provedení nové nezávislé studie. V jejím rámci výzkumníci odebrali vzorky znovu za použití mnohem vyspělejších technik.
Nové forenzní metody
Nyní tým vědců, včetně profesorky Turi Kingové, která je ředitelkou Milnerova centra pro evoluci na univerzitě v Bathu a je známá i díky tomu, že dokázala identifikovat krále Richarda III, využil pokrok ve forenzních metodách, které umožňují analyzovat mnohem menší fragmenty velmi staré DNA.
Díky zvýšené citlivosti těchto technik mohli experti zkoumat DNA z pramenů vlasů jednotlivě namísto spojování vzorků, zkontrolovat shodu sekvencí a zvýšit přesnost výsledků. Své závěry také porovnali s předchozími výzkumy, při nichž byly použity vzorky krve odebrané z oblečení vystaveného v muzeu Kašpara Hausera.
Tým analyzoval stopy mitochondriální DNA (mtDNA), která se předává po matčině linii, a podařilo se mu jednoznačně prokázat, že Hauserův typ mtDNA se neshoduje s typem mtDNA členů rodu Bádenských.
Kingová výsledky komentovala takto: „Po smrti se naše DNA rozkládá na stále kratší a kratší fragmenty, až nezbývá nic, co by se dalo sekvencovat. Metody analýzy DNA, které byly k dispozici v devadesátých letech a na počátku roku 2000, fungovaly dobře s dlouhými fragmenty DNA, ale neposkytovaly konzistentní výsledky, když se prováděla analýza různých předmětů od Hausera. Je úžasné, že se nám podařilo pomocí nejnovějších metod konečně odpovědět na tuto otázku a vyloučit konspirační teorii.“
„Pracovala jsem tedy na dvou případech týkajících se potenciální identifikace členů královské rodiny – Richardu III. a Kašparu Hauserovi. V prvním jsme dokázali identifikovat krále, v druhém jsme naopak prokázali, že Hauser nebyl princ. V obou případech šlo o záhady, které se táhnou staletími, a mně se líbí, že k jejich objasnění přispěla věda,“ dodala.
Skutečná identita Kašpara Hausera ale zůstává záhadou. „Naše data bohužel stále nedokážou zodpovědět otázku, kdo to byl,“ přiznává vědkyně. „Jeho mitochondriální typ DNA patří k západoevropským, ale nemůžeme ho zúžit na geografickou oblast. Takže stále zůstává záhadou, kde se vzal,“ uzavřela.
