Na vrcholcích hor bývá chladněji než v údolích pod nimi. To je věc, kterou ví asi každý. Vědci z Vermontské univerzity teď ale popsali proces, který to narušuje a obrací – a současně přináší naději pro lesy zasažené klimatickými změnami.
Na horách dochází někdy k situaci, kdy studený vzduch z vyšších poloh stéká po svazích dolů do níže položených údolí. Vzniká tak inverze, kdy dole u země může být nečekaně chladněji než na vrcholcích hor. A to má důsledky i na život. „Při teplotních inverzích pozorujeme také inverze vegetace,“ uvedla hlavní autorka studie Melissa Pastoreová.
„Místo toho, abychom ve vysokých nadmořských výškách nacházeli více druhů preferujících chlad, jako jsou smrk a jedle, našli jsme je v nižších nadmořských výškách – přesně naopak, než bychom očekávali,“ doplnila vědkyně. Vliv na tyto ekosystémy je podle jejího výzkumu značný: zásadně mění strukturu lesa.
Tyto výsledky mohou podle výzkumu, který vyšel v odborném časopise Ecology and Evolution, pomoci zachovat chladnomilné druhy lesů i v době, kdy se lidskou zásluhou klima Země otepluje. A to díky tomu, že by mohly tyto oblasti preferovat jako „oázy“, kde by tyto stromy přežívaly, než se klima vrátí do mírnější podoby.
Jak studie probíhala
Vědci se během dvou let zaměřili na tři lesnaté lokality v Nové Anglii. Sbírali údaje o druzích stromů, které tam žijí, přičemž měřili neustále teploty – to dělali každou hodinu.
Výzkumníci zjistili, že k hromadění studeného vzduchu nedochází jen občas v noci a v průběhu sezony, jak se v minulosti předpokládalo, ale často celoročně a také během dne, popsala studie. Tento jev se vyskytoval na všech zkoumaných lokalitách, ale nejsilnější byl na lokalitě s nejmenší změnou nadmořské výšky.
Klimatické oázy
„Tyto oblasti se studeným vzduchem by mohly být cenným cílem jako místa, která poskytují útočiště před změnou klimatu; jsou to oblasti, které by mohly být chráněné před změnou klimatu, a přitom je obývají druhy přizpůsobené chladu, o nichž víme, že jsou zranitelné, zdůrazňují autoři smysl svého objevu.
Zachování takových lokalit by podle nich mělo poskytnout rostlinným i zvířecím druhům dostatek času, aby se buď přizpůsobily změně klimatu migrací, nebo smíšením genů se sousedy a převzetím vlastností potřebných pro přežití v teplejším světě. A nebo, pokud se podaří změny klimatu zastavit, nebo dokonce zvrátit, mohla by tato místa fungovat jako jakési archy, kde život přečká nepříznivé podmínky.
Zachování takových lokalit může mít i jiné praktické využití, včetně ukládání uhlíku; obecně totiž platí, že společenstva jehličnatých stromů, která milují chlad, mají tendenci ukládat více uhlíku než listnaté stromy a lesní půda může také déle zadržovat vlhkost, což je důležité v obdobích extrémních dešťů.
Podle autorů bylo hromadění chladného vzduchu historicky a anekdoticky pozorováno i jinde, ale tato studie je první, která ho kvantifikuje v takové míře na mnoha místech pod korunami lesů. Plánuje se další výzkum, který by prozkoumal jeho časový a geografický rozsah.
Pastoreová ale varuje, že spoléhat se jen na toto hromadění studeného vzduchu není dobrý nápad. Tyto lesy se podle ní „budou stále oteplovat – rozhodně nechci říkat, že se jedná o úplně bezpečné útočiště, protože i tam dojde ke změně klimatu – ale může to být pomalejší a možná druhy, které by jinak v teplejším klimatu mohly vymizet, zůstanou na těchto místech déle,“ zakončuje.
