Světová meteorologická organizace uznala 13. prosince 2016 jako nově platný světový rekord vlnu - změřenou na volném moři - vysokou 19 metrů.
Tato vlna byla změřena automatickou bójí už 4. února 2013, ale vyhodnocení jejích rozměrů trvalo přes 3 roky. Po řadě prověřování a kalibraci přístrojů byl rekord oficiálně uznán teprve nyní.
Rekordní vlnu zaznamenaly přístroje v šest hodin ráno místního času na bójce v severním Atlantiku v oblasti mezi Islandem a Velkou Británií. Za její vznik mohly extrémní povětrnostní podmínky, které v dané oblasti panovaly. V tu dobu tam foukal velmi silný vítr s průměrnou rychlostí i přes 25 metrů za sekundu.
Severní část Atlantiku je dlouhodobě oblastí, kde se vysoké vlny objevují nejčastěji. Pochází odtud i druhá nejvyšší změřená vlna v historii, která byla vysoká 18 metrů a 27 centimetrů. Bóje, která ji zaměřila, je umístěná zhruba 400 kilometrů západně od břehů Irska a rekordní údaj zaslala 8. prosince roku 2007.
Vysoké vlny se typicky tvoří právě v severním Atlantiku zejména v zimě, kdy se zde formují hluboké tlakové níže. Velmi vysoké vlny se zřídka objevují i v Jižním ledovém oceánu.
Proč měřit vlny? Jde o lidské životy i o peníze
Meteorologická a oceánografická měření jsou extrémně důležitá pro plánování bezpečných tras lodní dopravy. Určit správně místa a situace, při nichž dochází k rekordnímu vlnobití, může pomoci zachránit životy, náklad, ale také životní prostředí.
Ze situací, jako byly potopené velké tankery, se lidé už dokázali poučit – bezpečnost námořní dopravy je nyní díky moderním technologiím mnohem vyšší než kdykoliv předtím.
Jak se měří vlny?
Výška vlny se měří jako rozdíl výšky mezi hřbetem a brázdou vlny. Aby mohla být výška oficiálně uznána, musí být změřeno alespoň 15 až 20 dobře zformovaných vln za zhruba 10 minut:
Nejvyšší vlna v dějinách měla přes půl kilometru
Ve srovnání s nejvyšší vlnou v dějinách je ovšem tato vlna (z volného moře) jen vlnkou na rybníce. Přílivové vlny bývají obecně vyšší než ty na volném moři, například roku 1964 zasáhla severozápad Tichomoří 66 metrů vysoká tsunami.
Ještě mnohem větší vlna však zasáhla roku 1958 Aljašku. V zátoce Lituya uvolnilo zemětřesení asi 90 milionů tun horniny, která se z výšky několika set metrů zřítila do vod zátoky. Tato vlna zničila v zátoce vegetaci ve výšce až 525 metrů nad hladinou – tak vysoká tedy musela vlna být.
