Podle nového mezinárodního výzkumu jsou mírumilovní býložraví savci dugongové v Číně už funkčně vyhubení. Příčinou je rozsáhlé ničení jejich životního prostředí i jejich lov.
Od roku 1988 čínské úřady zařadily dugongy do seznamu „národních zvířat“, což jim poskytlo mimořádnou ochranu. Stejně jim to ale nepomohlo, od roku 2008 nikdo tohoto tvora v Číně neviděl. Studie, která vyšla v odborném žurnálu Royal Society, říká, že už ani nikdy neuvidí – ve skutečnosti tam již s velkou mírou jistoty zcela vyhynuli.
„Naše nová studie přináší silné důkazy o regionálním vyhynutí dalšího charismatického druhu vodního savce v Číně – bohužel je opět způsobený neudržitelnou lidskou činností,“ uvedl jeden z autorů výzkumu Samuel Turvey. Podle něj ale ještě není pozdě na jejich ochranu v jiných zemích, mělo by se to stát prioritou všech států, kde tito tvorové ještě žijí.
- Dugong indický je plachý vodní savec z řádu sirény. Je to jediný žijící zástupce čeledi dugongovitých. Žije u dna v mělkých mořských zátočinách a stejně jako ostatní savci dýchá vzdušný kyslík. Jídelníček mají dugongové společný se všemi druhy kapustňáků, jsou to především vodní rostliny, které rozžvýkávají zrohovatělými destičkami vyrůstajícími z horní i dolní čelisti.
- Obvykle dosahuje délky 2,4 – 3,2 metru, hmotnosti většinou menší než 200 kilogramů. Největší jedinec údajně dosáhl délky 4,06 metru a hmotnosti 1016 kilogramů.
Dugongové, jimž se dříve česky říkalo i moroni, jsou zcela závislí na loukách mořské trávy, což je prostředí, které velmi rychle poškozuje celá řada druhů lidské činnosti – od rozvoje staveb na pobřeží až po znečištění vody. Turvey uvedl, že mořská tráva je navíc zranitelná procesem zvaným „eutrofizace“, kdy mořské řasy dostávají příliš živin ze souše, například z polí. Když se řasy přemnoží, pokryjí povrch moře jako koberec a k mořské trávě rostoucí u dna se nedostanou životodárné sluneční paprsky.
Přestože snahy o obnovu a regeneraci mořské trávy jsou v Číně považovány za klíčovou prioritu ochrany přírody, proces obnovy může být zdlouhavý a pro tamní populace dugongů už může být pozdě – pokud se vůbec ještě nějaké někde ukrývají.
Nový výzkum hledal nejen záznamy o pozorování těchto savců v médiích a odborných studiích, ale vědci navštívili řadu oblastí v místech, kde by se poslední kolonie dugongů ještě mohly nacházet. Pomocí dotazníků se pak ptali místních, jestli někdy v posledních letech dugongy zahlédli. Nenašli jediný důkaz, že by o nich někdo věděl nebo je od roku 2008 zaznamenal.
Naděje žije
Mimo Čínu se ještě několik populací dugongů vyskytuje, nejčastěji v tropických a subtropických pobřežních vodách od Vanuatu po jihozápadní ostrovy Japonska. Jsou ale celosvětově ohrožení a Mezinárodní svaz ochrany přírody je zařadil na seznam zranitelných druhů.
Nový výzkum je podle Turveyho důležitý zejména tím, že ukazuje, jak rychle může nějaký tvor vyhynout – a jak rychle je tedy nutné provádět opatření pro záchranu dalších zvířat. V Číně se s nimi přišlo pozdě – vláda sice do toho investovala nemalé finance, ale už to nepomohlo, populace byly v tak špatném stavu, že opatření už pomoci nemohla.
