Podle nového mezinárodního výzkumu jsou mírumilovní býložraví savci dugongové v Číně už funkčně vyhubení. Příčinou je rozsáhlé ničení jejich životního prostředí i jejich lov.
V Číně vymřeli dugongové, méně známí bratranci kapustňáků
Od roku 1988 čínské úřady zařadily dugongy do seznamu „národních zvířat“, což jim poskytlo mimořádnou ochranu. Stejně jim to ale nepomohlo, od roku 2008 nikdo tohoto tvora v Číně neviděl. Studie, která vyšla v odborném žurnálu Royal Society, říká, že už ani nikdy neuvidí – ve skutečnosti tam již s velkou mírou jistoty zcela vyhynuli.
„Naše nová studie přináší silné důkazy o regionálním vyhynutí dalšího charismatického druhu vodního savce v Číně – bohužel je opět způsobený neudržitelnou lidskou činností,“ uvedl jeden z autorů výzkumu Samuel Turvey. Podle něj ale ještě není pozdě na jejich ochranu v jiných zemích, mělo by se to stát prioritou všech států, kde tito tvorové ještě žijí.
- Dugong indický je plachý vodní savec z řádu sirény. Je to jediný žijící zástupce čeledi dugongovitých. Žije u dna v mělkých mořských zátočinách a stejně jako ostatní savci dýchá vzdušný kyslík. Jídelníček mají dugongové společný se všemi druhy kapustňáků, jsou to především vodní rostliny, které rozžvýkávají zrohovatělými destičkami vyrůstajícími z horní i dolní čelisti.
- Obvykle dosahuje délky 2,4 – 3,2 metru, hmotnosti většinou menší než 200 kilogramů. Největší jedinec údajně dosáhl délky 4,06 metru a hmotnosti 1016 kilogramů.
Dugongové, jimž se dříve česky říkalo i moroni, jsou zcela závislí na loukách mořské trávy, což je prostředí, které velmi rychle poškozuje celá řada druhů lidské činnosti – od rozvoje staveb na pobřeží až po znečištění vody. Turvey uvedl, že mořská tráva je navíc zranitelná procesem zvaným „eutrofizace“, kdy mořské řasy dostávají příliš živin ze souše, například z polí. Když se řasy přemnoží, pokryjí povrch moře jako koberec a k mořské trávě rostoucí u dna se nedostanou životodárné sluneční paprsky.
Přestože snahy o obnovu a regeneraci mořské trávy jsou v Číně považovány za klíčovou prioritu ochrany přírody, proces obnovy může být zdlouhavý a pro tamní populace dugongů už může být pozdě – pokud se vůbec ještě nějaké někde ukrývají.
Nový výzkum hledal nejen záznamy o pozorování těchto savců v médiích a odborných studiích, ale vědci navštívili řadu oblastí v místech, kde by se poslední kolonie dugongů ještě mohly nacházet. Pomocí dotazníků se pak ptali místních, jestli někdy v posledních letech dugongy zahlédli. Nenašli jediný důkaz, že by o nich někdo věděl nebo je od roku 2008 zaznamenal.
Naděje žije
Mimo Čínu se ještě několik populací dugongů vyskytuje, nejčastěji v tropických a subtropických pobřežních vodách od Vanuatu po jihozápadní ostrovy Japonska. Jsou ale celosvětově ohrožení a Mezinárodní svaz ochrany přírody je zařadil na seznam zranitelných druhů.
Nový výzkum je podle Turveyho důležitý zejména tím, že ukazuje, jak rychle může nějaký tvor vyhynout – a jak rychle je tedy nutné provádět opatření pro záchranu dalších zvířat. V Číně se s nimi přišlo pozdě – vláda sice do toho investovala nemalé finance, ale už to nepomohlo, populace byly v tak špatném stavu, že opatření už pomoci nemohla.