Až doposud bylo záhadou, co způsobilo silné zemětřesení, které před 250 lety připravilo v Lisabonu o život asi čtyřicet tisíc lidí. Teď vědci nabídli vysvětlení.
Ráno 2. listopadu 1755 vypadal Lisabon zcela jinak než o den dříve. Asi 85 procent staveb leželo v troskách, lidé z nich vytahovali těla čtyřiceti tisíc mrtvých – to představovalo asi pětinu všech obyvatel portugalského města. Šlo o důsledky zemětřesení, bouře a vlny tsunami, která Lisabon zasáhla 1. listopadu, na svátek Všech svatých. Tato historická katastrofa byla pro vědce už desítky let záhadou, slovy inspektora Colomba „nesedí v ní ty důležité drobnosti“.
Zemětřesení, které Lisabon pohřbilo, mělo podle odhadů magnitudo 8,7, jenže zvláštní je, že zasáhlo oblast velmi daleko od jakékoli známé subdukční zóny. Tento výraz označuje místa, kde jedna tektonická deska klesá pod druhou, což vyvolává podmínky pro sopečnou a seismickou aktivitu: jak na sebe desky tlačí, způsobuje to tlaky, které k této aktivitě vedou. Typickými oblastmi, kde se to děje, jsou například pobřeží Japonska a Jižní Ameriky – nedávno právě tyto pohyby vedly k silnému zemětřesení a následné tsunami na Kamčatce.
Ale jak se mohlo něco takového odehrát roku 1755, když žádná podobná oblast nikde poblíž Lisabonu není? Teď se na to pokusila odpovědět studie, která vyšla v odborném časopise Nature Geoscience. Současně naznačila, jestli se něco takového může stát i v budoucnosti.
Tragédie z roku 1755 je stále v historické a kulturní paměti Portugalců – je například tématem alba metalové kapely Moonspell:
Procesy v oceánu
„Studie ukazuje, že stejně jako se odlupuje podrážka staré boty, odlupuje se i plášť – horká, hustá vrstva, která tvoří většinu vnitřku Země – pod pobřežím Portugalska,“ popsal proces odborný časopis Science, který o výzkumu informoval. Věda až doposud tento jev nikdy nepopsala ve staré, pevné oceánské kůře.
Proces mohl podle autorů vyvolat napětí tak velké, že mohlo způsobit silná zemětřesení. Vědci také naznačují, že by se tento proces mohl rozšířit i do dalších oblastí Atlantiku. Výsledek by mohl připomínat rozsáhlý řetězec subdukčních zón v Tichém oceánu, které tvoří „ohnivý prstenec“, který každoročně vyvolává přibližně 450 tisíc zemětřesení a asi 68 procent všech globálních sopečných erupcí od roku 1960. Naštěstí ne v dohledné budoucnosti, ale zřejmě až v horizontu milionů let.
Zjednodušeně řečeno: vědci možná sledovali vznik rodící se subdukční zóny, která se ale díky pomalosti geologických procesů jen tak neprojeví. Experti sice neočekávají, že by se Atlantik v dohledné době změnil, seismické riziko ale i tak zůstává, slabší, ale přesto stále nebezpečné otřesy mohou přijít. Portugalsko má ale podle vědců jen velmi špatně nastavené mechanismy varování před podobnými riziky.
