Třináctiletý britský chlapec dostal jako první pacient na světě speciální implantát, který mu snižuje počet a sílu epileptických záchvatů. Zařízení je uložené v lebce, nabíjí se bezdrátově. A mladíkovi vrátilo dětství.
Třináctiletý Brit trpěl stovkami epileptických záchvatů denně. Pomohl implantát v lebce
Oranovi je třináct let. Je to obyčejný britský kluk ze Sommersetu. Jenže na rozdíl od ostatních dětí jeho věku si dětství moc neužívá. „Epilepsie ho o dětství připravila,“ uvedla pro stanici BBC jeho matka. Teď ale chlapec dostal novou naději, že si bude moci života užívat jako ostatní.
Přestavuje ji přístroj, kterému se říká neurostimulátor. Oran ho má voperovaný v lebce a zařízení vysílá elektrické signály hluboko do jeho mozku. Osmihodinový chirurgický zákrok proběhl vloni na podzim a lékaři teď zveřejnili výsledky: záchvatů od té doby ubylo o osmdesát procent.
Podle Oranovy matky má teď její syn mnohem lepší život.
Neléčitelná epilepsie
Experimentální zákrok proběhl v londýnské nemocnici Great Ormond Street Hospital, která má špičkové oddělení na léčbu vzácných nemocí, jimiž trpí děti. Díky široké síti dárců si může dovolit provádět náročné zákroky, které jsou na samotných hranicích schopností současné lékařské vědy. Pro implantát se lékaři rozhodli kvůli povaze nemoci, kterou chlapec trpí.
Lennox-Gastautův syndrom (LGS) patří mezi nejzávažnějších epileptická onemocnění, která vznikají už v dětství. Je typický výskytem různých typů epileptických záchvatů, opožděním tělesného vývoje a důsledkem bývají také nejrůznější poruchy chování. A zatím neexistuje žádná léčba. Vše, co lékaři dosud zkoušeli, narazilo na neúspěch.
U Orana se tato nemoc rozvinula v jeho třech letech, do té doby to byl zcela zdravý chlapec. Pak se ale během několika měsíců jeho život zcela změnil: každý den zažívá epileptické záchvaty. A nejsou to jen dva nebo tři za den, mohou jich být i desítky, a když je to hodně špatný den, tak i stovky. Některé mají podle jeho matky takovou sílu, že její syn ztrácí vědomí. Prognóza zněla: bez šance na léčbu, stav se bude jen zhoršovat.
Kadetský projekt
Jako kadeti se označují uchazeči nebo čekatelé. A právě CADET se jmenuje projekt, který Oranovi pomohl. V Great Ormond Street Hospital testují nejrůznější přelomové terapie proti nejtěžším formám epilepsie, všechny jsou založené na principu takzvané hluboké mozkové stimulace.
Jak to funguje? Záchvaty epilepsie jsou vyvolány abnormálními výbuchy elektrické aktivity v mozku. Vědce napadlo, že by se tato překotná aktivita dala „vypnout“, kdyby se proti ní vyslal podobně silný pulz, navzájem by se oba vyrušily a k záchvatu by vůbec nedošlo.
Britská společnost Amber Therapeutics takové zařízení dokázala vyrobit. Neurotransmiter Picostim je dostatečně účinný, aby většinu nebezpečné aktivity potlačil, a současně dost malý, aby se vešel do lebeční kosti mladého člověka a nijak ho neomezoval v životě.
Schéma implantátu Picostim
Oran má teď v mozku umístěné dvě elektrody, které vedou až do hloubky thalamu, což je část mozku, jež je mimo jiné zodpovědná za přenášení vzruchů a smyslových vjemů dále v mozku. Elektrody pak vedou k samotnému přístroji.
Tento neurostimulátor vypadá jako tenoučký, asi třícentimetrový čtvereček; je umístěný do otvoru vyhloubeného v chlapcově lebce. Zařízení spotřebuje poměrně dost energie, ale vědci přišli na to, jak ho nabíjet, aniž by to mladíkovi příliš komplikovalo život: elektřinu získává z bezdrátových sluchátek, zatímco s nimi například sleduje televizi.
Nové, radikální, pokrokové
Podobné metody se už proti epilepsii používaly dříve, ale s mnoha omezeními, například stimulátor musel být implantovaný v hrudi dítěte. Výsledky nebyly úplně uspokojivé zejména vzhledem k počtu komplikací, které byly spojené s vedením elektrod přes významnou část těla.
Umístění thalamu v mozku
Nová metoda podle lékařů z Great Ormond Street Hospital může většinu těchto problémů odstranit – ale zatím samozřejmě nemohou vyloučit, že se v průběhu času neobjeví nové. Jde o prvního pacienta, takže se různé komplikace dají očekávat.
Zatím se žádné větší ale neobjevily. Naopak, Oran se vrhnul po hlavě do koníčku, o němž až doposud mohl jen snít – začal jezdit na koni.
