Vědci vyvinuli tabletku, která by mohla umožnit diabetikům, aby dostávali inzulin, aniž by si ho museli píchat injekčními stříkačkami. Podoba i funkce kapsle je inspirovaná tvarem želvích krunýřů. Informoval o tom britský deník The Guardian.
Tabletka je velká asi 5 milimetrů a je připravená pomocí nejmodernějších metod biomedicíny. Označili ji jako SOMA, neboli Self-Orienting Millimeter-scale Applicator, což znamená samostatně se orientující aplikátor o velikosti několika milimetrů.
Obsahuje miniaturní jehličku vytvořenou ze stlačeného inzulinu. Ten se uvolní do žaludeční stěny poté, co pacient kapsli spolkne. Lékaři už tento způsob podávání inzulinu otestovali, zatím však jen na laboratorních prasatech. Podařilo se jim tímto způsobem dopravit na místo obdobné množství účinné látky jako klasickým způsobem.
„Naší motivací bylo, aby pacienti mohli snadněji přijímat léky, zejména léčiva přijímaná zatím injekčně. Inzulin je klasickým příkladem, ale existují i další možnosti,“ uvedl v rozhovoru s deníkem The Guardian profesor Giovanni Traverso, který tuto biotechnologii vyvinul.
Injekce jsou bolestivé, poškozují tkáně a představují tak podle amerických vědců z Harvardovy univerzity, kde tabletky vznikly, překážku v léčení.
Inspirace přírodou
Tvar kapsle je inspirován krunýřem želvy pardálí, která se vyskytuje v jižní a východní Africe. Může měřit i víc než půl metru a je typická výrazným krunýřem, který jí umožňuje, aby se vrátila zpět na nohy, když se nešťastnou náhodou převrátí na záda.
A právě tvaru tohoto krunýře vědci využili, aby jehla byla za všech okolností namířena směrem k žaludeční stěně. Inzulinová jehla je připevněná stlačenou pružinkou, kterou blokuje pojistka z cukru. Po spolknutí se cukr v těle rozpustí, takže pružina vystřelí jehlu dostatečnou silou do žaludeční stěny. Kovová pružinka i zbytek tabletky se potom vyloučí z těla přirozenou cestou, což u prasat nevyvolalo žádné komplikace.
Celý proces je zcela nebolestivý, samotná žaludeční stěna totiž nemá žádné receptory bolesti, takže pacient nic necítí. Inzulinu potom trvá přibližně hodinu, než se uvolní do krevního oběhu.
U prasat se podařilo tímto způsobem dostat do jejich těla asi pět miligramů inzulinu, což je množství, které vyžadují pacienti s cukrovkou druhého typu. Autoři nyní provádějí další testy, jak na prasatech, tak i na psech.
„Zůstává otázkou, zda nově vyvinutý způsob podávání léčiv bude vhodný zrovna pro léčbu diabetu. Injekční podávání inzulinu klasickým způsobem je totiž již nyní poměrně jednoduché, přesné a téměř nebolestivé. Naproti tomu podávání inzulínu v částicích SOMA by jistě nebylo vhodné pro více denních dávek a jen stěží by mohla být zajištěna přesná dávka, kterou léčba diabetu vyžaduje,“ komentoval výsledek studie, která vyšla v odborném časopise Science, František Saudek, který je přednostou Kliniky diabetologie IKEM.
Nový způsob by ale podle Saudka mohl být vhodný pro podávání řady jiných látek, které se rovněž za normálních okolností v zažívacím ústrojí nevstřebávají. To ale ukážou teprve klinické studie u lidí.
