Vliv stresu na rozvoj rakoviny je už celé roky velmi důležitým tématem. Zatím ale bez jednoznačných odpovědí, protože vědcům chyběly důkazy, které by stres spojily s biologickými mechanismy v těle. Teď je možná našla americká studie na myších.
Rakovina oficiálně není způsobená stresem, ale stres se na jejím vzniku může částečně podílet. Podle Evropského kodexu proti rakovině stres není uznávanou příčinou rakoviny. „Například z velké studie evropských mužů a žen v mnoha různých pracovních prostředích vyplynulo, že stres při práci rizikovým faktorem vzniku rakoviny pravděpodobně není. Ve stresových situacích ale mohou být někteří lidé náchylnější k nezdravému chování, jako je kouření, přejídání nebo nadměrné pití, což zvyšuje riziko vzniku rakoviny,“ stojí v dokumentu.
Teď ale vědci popsali, jak stres sám o sobě může pomáhat rakovině, aby se lépe šířila organismem.
Studie ukázala, že dlouhodobý stres vyvolává změny v imunitních buňkách, které potom pod tlakem pomáhají metastázování rakovinných buněk. A to vede k šíření „pokažených“ buněk do dalších částí těla a šíření rakovinového bujení. Autoři tvrdí, že tyto výsledky jsou důležité hlavně pro fázi léčby, kdy se pacient dozví svou diagnózu: právě tehdy by měl být co nejvíce v klidu, ale výsledky samy o sobě mnohdy vedou ke stresu, a tedy k opačnému výsledku, než pacient potřebuje.
Studie na myších
Výzkum probíhal na myších, což sice vědcům významně pomohlo testovat postupy, které by na lidech byly zcela neetické, ale současně to vede k mírné nejistotě ve výsledcích: některé mechanismy spojené se stresem se samozřejmě u malých hlodavců mohou projevovat odlišně než u lidí.
Autoři studie nejprve myším vyvolali rakovinu v prsní tkáni, kterou později přesunuli do plic, čímž napodobili proces metastázování. Polovinu hlodavců pak vystavili dlouhodobému intenzivnímu stresu a sledovali, co se bude dít.
Ukázalo se, že u myší ve stresu se rakovina rozvíjela významně rychleji. To byl ale teprve začátek výzkumu. Pak začali studovat, jak se stres konkrétně projevoval na myší tkáni, jaké změny se odehrávaly u těch, které jím trpěly, ve srovnání s ostatními.
Zjistili, že stresové hormony ovlivňují chování takzvaných neutrofilů, což jsou imunitní buňky, které jsou jednou z prvních linií obrany proti infekcím. Stres u myší vedl ke vzniku struktur, kterým se říká NET neboli neutrofilní extracelulární pasti. Ty vypadají jako jakési pavučinky a neutrofily je využívají k podobnému účelu jakou pavouci: lapají do nich choroboplodné zárodky. To zní, jako by stres pomáhal, ale vědci v této studii odhalili ještě jednu vlastnost NET: je to ideální prostředí, v němž se mohou usadit rakovinné buňky, jež pak mohou snadněji metastázovat.
Experimenty teorii potvrdily
Tohle všechno sice bylo pro vědce zajímavé, ale nestačilo by to k tomu, aby výsledky publikovali. Chyběl jim důkaz, že jde opravdu o příčinu tvorby metastáz. Ten našli v experimentu. Během něj myším odstranili neutrofily nebo struktury NET, případně z neutrofilů odstraňovali stresové hormony.
Ať už působili jakkoliv z výše popsaných možností, vždy se ukázalo, že stres ztratil schopnost urychlovat vznik rakoviny i pomáhat šíření metastáz. To je podle autorů velmi silný důkaz, že neutrofily a jejich NET jsou klíčovými faktory, které stojí za touto souvislostí.
Na to, aby se výsledky výzkumu uplatnily v lékařské praxi, je zatím ještě příliš brzy. Podle autorů je zapotřebí dalších studií, a to nejprve na myších, ale později i na lidech. V imunitním systému je totiž obrovské množství nejrůznějších faktorů, které působí současně, proti sobě i vedle sebe. Výsledky ale naznačují, že by mělo být účinné udržovat pacienty s rozvíjející se rakovinou v klidu, bez stresu.
Výzkum má také potenciál zaměřit se na vývoj potenciálních léčiv, které by mohla rozbíjet pavučinky NET, čímž by znesnadňovala rakovinnému bujení možnost šířit se organismem.
