Vrcholí Perseidy, každoroční meteorický roj dosáhne maxima ve středu v 15:00 SELČ. Noc ze středy na čtvrtek bude podle Astronomického ústavu Akademie věd ČR pro jejich vyhlížení nejlepší, meteory však budou četné i ze čtvrtka na pátek. Některé hvězdárny ve středu pořádají společná pozorování. Perseidy budou aktivní až do 24. srpna.
Meteory by lidé měli vyhlížet už po setmění. Ačkoliv bývá doporučeno pozorovat je až pozdě v noci, letos po půlnoci vyjde Měsíc, který sledování nebeského představení zkomplikuje. Počasí by ve středu naopak mělo být „nápomocné“. Podle meteorologů rozsáhlá tlaková výše zajistí jasnou noční oblohu, bez oblaků, s teplotami do 20 stupňů.
Ve středočeském Ondřejově ze středy na čtvrtek lidé přenocují pod širákem u hvězdárny Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Dorazit však musí do setmění, aby nerušili další účastníky a práci vědců na hvězdárně. Společná pozorování se budou konat i na hvězdárnách v Žebráku, Valašském Meziříčí, Vsetíně či v Teplicích. Tematická akce pro stovku návštěvníků, kterou pořádá ostravské planetárium, už je vyprodaná.
Pozorování oblohy astronomickými dalekohledy jsou dnes i ve středu ve Štefánikově hvězdárně na pražském Petříně, zítra i ve hvězdárnách v Ďáblicích a v Hradci Králové. V sobotu pohled na Perseidy zakončí celodenní astronomický program u Muzea Jizerských hor v Jizerce.
Při samostatné „výpravě za Perseidami“ by lidé měli vyrazit do míst mimo světelné znečištění – tedy ven z města nebo do hor. Při maximu Perseidy dosahují četnosti až 100 meteorů za hodinu, lidé jich však dokážou sledovat jen část. I tak patří k divácky velmi vděčným nebeským úkazům. Kromě Perseid je v srpnu možné postupně, pouhýma očima, spatřit i čtyři planety – Jupiter, Saturn, Mars a Venuši.
Perseidy jsou známy už téměř 18 století
První zmínky o tomto úkazu pocházejí z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince, vysvětluje astronom Petr Horálek. Vavřinec byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 podle lidí z nočního nebe padaly třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.
Že jde o astronomický úkaz, prokázal ale až italský astronom Giovanni Schiaparelli v druhé polovině 19. století. Jako první na světě našel přímou spojitost meteorů s kometami a dokonce určil, že původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle, objevené dvěma americkými astronomy v roce 1862.
Tato kometa s periodou 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992. „Znovu se k němu přiblíží až v roce 2126, pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze skrze prachový proud rozptýlený za kometou,“ uvádí Horálek.
Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v atmosféře zazáří jako meteory - lidově „padající hvězdy“. Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří. Pozorovat se mdají více jak měsíc okolo maxima roje; nejvíce jich však padá v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, vždy okolo 12. srpna.
Název roje podle souhvězdí Persea
Název meteorického roje Perseid je odvozen od místa v souhvězdí, z něhož meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Meteoroidy roje Perseid vstupují do atmosféry rychlostí 59 kilometrů za sekundu a začínají zářit ve výšce okolo 120 kilometrů nad zemí. Pohasínají o desítky kilometrů níže, v případě větších Perseid i méně než 80 kilometrů nad zemským povrchem.
Vlétají přitom do atmosféry z jednoho směru. Proto se nám zdá, jakoby jejich dráha vycházela z jediného bodu na obloze, který se odborně nazývá radiant. Právě ten v době maxima roje leží v horní – severovýchodní polovině souhvězdí Persea. Vzhledem k tomu, že toto souhvězdí u nás vůbec nezapadá, létají meteory po celou noc. Nejvíc jich ovšem spatříme od půlnoci až do rozbřesku, neboť v té době je Perseus již velmi vysoko nad obzorem a stoupá takřka k nadhlavníku.
