Vrcholí Perseidy, každoroční meteorický roj dosáhne maxima ve středu v 15:00 SELČ. Noc ze středy na čtvrtek bude podle Astronomického ústavu Akademie věd ČR pro jejich vyhlížení nejlepší, meteory však budou četné i ze čtvrtka na pátek. Některé hvězdárny ve středu pořádají společná pozorování. Perseidy budou aktivní až do 24. srpna.
Středa nabídne ideální podmínky pro pozorování Perseid. Slzy svatého Vavřince budou z nebe kapat celou noc
Meteory by lidé měli vyhlížet už po setmění. Ačkoliv bývá doporučeno pozorovat je až pozdě v noci, letos po půlnoci vyjde Měsíc, který sledování nebeského představení zkomplikuje. Počasí by ve středu naopak mělo být „nápomocné“. Podle meteorologů rozsáhlá tlaková výše zajistí jasnou noční oblohu, bez oblaků, s teplotami do 20 stupňů.
Ve středočeském Ondřejově ze středy na čtvrtek lidé přenocují pod širákem u hvězdárny Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Dorazit však musí do setmění, aby nerušili další účastníky a práci vědců na hvězdárně. Společná pozorování se budou konat i na hvězdárnách v Žebráku, Valašském Meziříčí, Vsetíně či v Teplicích. Tematická akce pro stovku návštěvníků, kterou pořádá ostravské planetárium, už je vyprodaná.
Pozorování oblohy astronomickými dalekohledy jsou dnes i ve středu ve Štefánikově hvězdárně na pražském Petříně, zítra i ve hvězdárnách v Ďáblicích a v Hradci Králové. V sobotu pohled na Perseidy zakončí celodenní astronomický program u Muzea Jizerských hor v Jizerce.
Při samostatné „výpravě za Perseidami“ by lidé měli vyrazit do míst mimo světelné znečištění – tedy ven z města nebo do hor. Při maximu Perseidy dosahují četnosti až 100 meteorů za hodinu, lidé jich však dokážou sledovat jen část. I tak patří k divácky velmi vděčným nebeským úkazům. Kromě Perseid je v srpnu možné postupně, pouhýma očima, spatřit i čtyři planety – Jupiter, Saturn, Mars a Venuši.
Perseidy jsou známy už téměř 18 století
První zmínky o tomto úkazu pocházejí z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince, vysvětluje astronom Petr Horálek. Vavřinec byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 podle lidí z nočního nebe padaly třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.
Že jde o astronomický úkaz, prokázal ale až italský astronom Giovanni Schiaparelli v druhé polovině 19. století. Jako první na světě našel přímou spojitost meteorů s kometami a dokonce určil, že původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle, objevené dvěma americkými astronomy v roce 1862.
Tato kometa s periodou 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992. „Znovu se k němu přiblíží až v roce 2126, pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze skrze prachový proud rozptýlený za kometou,“ uvádí Horálek.
Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v atmosféře zazáří jako meteory - lidově „padající hvězdy“. Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří. Pozorovat se mdají více jak měsíc okolo maxima roje; nejvíce jich však padá v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, vždy okolo 12. srpna.
Název roje podle souhvězdí Persea
Název meteorického roje Perseid je odvozen od místa v souhvězdí, z něhož meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Meteoroidy roje Perseid vstupují do atmosféry rychlostí 59 kilometrů za sekundu a začínají zářit ve výšce okolo 120 kilometrů nad zemí. Pohasínají o desítky kilometrů níže, v případě větších Perseid i méně než 80 kilometrů nad zemským povrchem.
Vlétají přitom do atmosféry z jednoho směru. Proto se nám zdá, jakoby jejich dráha vycházela z jediného bodu na obloze, který se odborně nazývá radiant. Právě ten v době maxima roje leží v horní – severovýchodní polovině souhvězdí Persea. Vzhledem k tomu, že toto souhvězdí u nás vůbec nezapadá, létají meteory po celou noc. Nejvíc jich ovšem spatříme od půlnoci až do rozbřesku, neboť v té době je Perseus již velmi vysoko nad obzorem a stoupá takřka k nadhlavníku.
