Každá práce se na lidském těle nějak projeví. Pokud se jedná o písaře, je jejich zaměstnání považováno spíše za nenamáhavé – ale přinejmenším ve starověkém Egyptě to tak nebylo. Jak tito písaři trpěli, ukazuje nový výzkum českých vědců.
Profesionální deformace se projevuje ve spoustě moderních profesí – vědci například často upozorňují na to, jak nezdravé je celodenní psaní na počítači. Nový výzkum českých vědců teď ale ukázal, že podobnými zdravotními problémy trpěli už písaři ve starověkém Egyptě. A navíc měli poškozené klouby u čelistí.
Autoři analyzovali téměř sedm desítek mužských koster, které se našly v Abúsíru – archeologické lokalitě, kterou experti z Univerzity Karlovy už řadu let zkoumají. Asi polovina koster z doby mezi lety 2700 a 2180 před naším letopočtem patřila písařům, druhá jiným velmožům. Pro tento projekt se egyptologové spojili s dalšími vědci, kteří se specializují na namáhání a poškození kostí. A společně zjistili, že práce egyptského písaře nebyla ničím zdravým.
Co bolelo písaře
Degenerativní změny kloubů byly u písařů častější ve srovnání s muži s jinými povoláními. Jednalo se o klouby spojující dolní čelist s lebkou, pravou klíční kost, horní část pravé pažní kosti v místě, kde se stýká s ramenem, první záprstní kost pravého palce, spodní část stehna v místě, kde se stýká s kolenem a také celou páteř, zejména však její horní část.
Vědci také našli kostní změny, které by mohly svědčit o fyzické zátěži způsobené opakovaným používáním, na pažní kosti a levé kyčelní kosti, které byly častější u písařů než u mužů s jinými povoláními. Dalšími kosterními znaky, které se častěji vyskytovaly u písařů, byly otlaky na obou kolenních čéškách a zploštělý povrch na kosti v dolní části pravého kotníku.
Autoři se domnívají, že degenerativní změny pozorované na páteři a ramenou písařů mohou být důsledkem dlouhodobého sezení se zkříženýma nohama, s hlavou skloněnou dopředu, ohnutou páteří a bez opory rukou. Změny na kolenou, kyčlích a kotnících by ale mohly naznačovat, že písaři možná dávali přednost sezení s levou nohou v kleče nebo se zkříženýma nohama a pravou nohou pokrčenou s kolenem směřujícím vzhůru, tedy v poloze dřepu nebo skrčení.
Autoři poznamenávají, že sochy a nástěnná výzdoba v hrobkách zobrazovaly písaře, kteří při práci kromě stoje seděli v obou výše popsaných polohách. A co podivná degenerace čelistních kloubů? Ta mohla být podle autorů studie důsledkem toho, že písaři žvýkali konce svazků rákosů a trav, aby si vytvořili hlavičky podobné štětcům, jimiž pak mohli psát. Poškození pravého palce zase mohlo být způsobené opakovaným štípáním per.
Podle autorů tento výzkum pomohl lépe nahlédnout do života písařů ve starém Egyptě ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. Je to důležité zejména proto, že tato skupina patřila mezi elitu tehdejší společnosti, která měla na její chod významný vliv. A pro současnost jsou zase důležití tím, že nebýt jich, měli bychom informací o této fascinující době mnohem méně.
