Vědci se shodují, že Slunci zbývá asi 10 miliard let života – pak zemře. Ale zatím přesně nedokázali popsat, co se stane potom. Nyní už to díky nové studii vědců z university v Manchesteru vědí.
Z našeho Slunce se stane koule zářivého mezihvězdného prachu; tomuto útvaru se říká planetární mlhovina. Právě tento útvar představuje konec asi 90 procent aktivních hvězd a bude součástí přeměny hvězdy z rudého obra na bílého trpaslíka. Astronomové si však desítky let nebyli jistí, zda je to i osud, který potká naše Slunce – podle řady expertů na to má příliš malou hmotnost.
Nyní tým astronomů z Manchesteru vytvořil nový datový model, který je schopen zatím nejpřesněji předvídat životní cyklus hvězd. Tento model pak vědci využili k tomu, aby předpověděli vývoj hvězd různého stáří, hmotnosti i jasnosti. Tato práce vyšla před pár dny v odborném časopise Nature Astronomy.
- Slunce se stává stále jasnějším – přibližně za miliardu let bude natolik jasné, že na Zemi nebude místo pro život. Vypaří se oceány a naše rodná planeta se stane neobyvatelnou.
- Za 3,5 miliardy let bude Slunce natolik horké, že to roztaví i většinu hornin na Zemi. Kdyby to někdo mohl přežít, viděl by, jak Slunce zabírá většinu oblohy.
- Po 4–5 miliardách let Slunce Zemi zcela pohltí a rozpustí i led na Jupiterových měsících.
- Po 7,5 miliardy let už Slunce spálí většinu svého vodíku a stane se rudým obrem.
- Mezi 10–12 miliardami roky se ze Slunce stane bílý trpaslík, jeho neaktivní jádro bude velké asi jako Země.
- Asi za 14 miliard let se naše Mléčná dráha zřejmě srazí s galaxií Andromeda.
„Když hvězda zemře, vyvrhne do vesmíru masu plynu a prachu – tato hmota může tvořit až polovinu hmotnosti celé hvězdy. To pak odhalí jádro hvězdy, jemuž ale už v této fázi vývoje dochází palivo. Jedině v této fázi vývoje hvězdy jádro ještě osvětluje prach natolik, že to zvnějšku vypadá jako zářivá mlhovina,“ uvedl profesor Albert Zijlstra, který patří mezi autory studie.
Mimochodem termín „planetární mlhovina“ je nepřesný – nemá žádnou souvislost s planetami. Název pochází z domnělé podobnosti se vzhledem obřích planet.
Planetární mlhovina netrvá dlouho, přibližně 10 000 let z typického života hvězdy dosahujícího několik miliard let. Jde však o nádherné vesmírné divadlo pozorovatelné na obrovskou vzdálenost. Některé planetární mlhoviny jsou vidět i na desítky milionů světelných let. Jen v Mléčné dráze víme asi o 1500 planetárních mlhovinách.
Jasná a krásná smrt
Tento model současně řeší i další problém spojený s těmito útvary, který si astronomové nedokázali víc než čtvrt století vysvětlit: ty nejjasnější z nich jsou vždy úplně stejně jasné. Toto pravidlo je natolik univerzální, že podle něj astronomové odhadovali, jak vzdálená je nějaká galaxie, jen podle její nejjasnější planetární mlhoviny.
Zatímco pozorování to potvrzovala, teoreticky to mělo být přesně naopak. Nová data z manchesterského modelu ale ukazují, že to možné je – že dokonce i hvězdy s malou hmotností, jako je třeba naše Slunce, mohou vytvořit velice jasnou mlhovinu. Pokud by ale hvězda měla menší hmotnost než Slunce, pak by to už na vznik tohoto typu mlhoviny nestačilo. Naše hvězda je v podstatě na hranici toho, aby ještě mlhovinu mohla stvořit.
