Ve vědeckém výzkumu zaměřeném na testování nových léků byli po desetiletí běžně používáni pouze myší samečci. O samičkách se totiž předpokládalo, že jsou příliš komplikované kvůli jejich čtyři až pět dnů trvajícímu cyklu, při kterém jim kolísají hormony produkované vaječníky. Nový výzkum však ukazuje, že nevyzpytatelnější je chování samců. Problém se týká i klinických studií na lidech, do nichž dlouho nebyly zařazovány ženy, a proto trpí daleko větším množství vedlejších příznaků, píše list The New York Times.
Samice byly pro testování léků považované za příliš komplikované. Výzkum teď naznačuje, že to může být naopak
Podle nového výzkumu má ale estrální cyklus, neboli pravidelné fyziologické změny v reprodukčních orgánech samiček placentálních savců, malou souvislost s chováním myších samiček. Pomocí programu zaměřeného na strojové učení studie po sekundách sledovala chování zvířat zkoumajících otevřený prostor. Myší samečci vykazovali ve srovnání se samičkami více nepředvídatelného chování.
Ve studii kamery po dobu 20 minut zaznamenávaly 15 dní chování 16 myších samiček a samečků v otevřeném prostoru – ve velké nádobě. Estrální cyklus samiček měl podle vědeckého týmu jen malý dopad na jejich chování.
Myší samečci navíc vykazovali oproti samičkám nevyzpytatelnější chování. Hladina hormonů u samečků také kolísá a mění se v průběhu celého dne. Společně umístění myší samečci navíc vytvářejí hierarchii založenou na dominanci, alfa samci mají oproti těm submisivnějším až desetkrát vyšší hladinu testosteronu.
„Zdá se, že jsme to celých 100 let chápali obráceně – ve skutečnosti jsou to rozdíly v mužských hormonech, které chování ovlivňují více než ženské hormony,“ uvedl Sandeep Robert Datta, neurobiolog z Harvardovy lékařské školy, který se na nové studii rovněž podílel. „Je to hypotéza, kterou se chystáme ověřit,“ dodal.
Mužský svět
Studie, kterou tento měsíc publikoval vědecký časopis Current Biology, tak zpochybňuje sto let staré stereotypy, kvůli kterým nebyly samičky zvířat zařazovány do vědeckého výzkumu a ženy se kvůli nim nemohly účastnit klinických studií až do 90. let.
„Nový výzkum staví všechny tyto předpoklady o rozdílech mezi pohlavími a vlivu hormonů na hlavu,“ uvedla Rebecca Shanskyová, behaviorální neurovědkyně ze Severovýchodní univerzity, která se na zmiňované studii podílela.
Cena za vyřazení ženského pohlaví z vědeckého výzkumu – ať u lidí, nebo zvířat – je vysoká. Ženy mají proti mužům dvakrát větší pravděpodobnost, že se u nich vyskytnou závažné vedlejší účinky léků, z nichž většina má navíc dávkování vycházející z původního testování léčiv, které se obvykle provádí na mužích. Ženy rovněž nemusí mít z léků stejný užitek.
Ženy „schopné otěhotnět“, jak skupinu označila federální vláda Spojených států, byly z většiny klinických studií léků vyřazeny až do roku 1993, kdy po výzkumnících financovaných z Národních institutů zdraví (NIH) začal nový zákon vyžadovat zařazení žen a menšin. Od té doby ženy tvoří téměř polovinu účastníků klinického výzkumu. Ve studiích některých léků, například těch na kardiovaskulární choroby a psychiatrické poruchy, ale mají oproti mužům i nadále nižší zastoupení.
Obrovský rozdíl mezi pohlavími přetrvává obzvlášť v základním vědeckém výzkumu, který díky studiím prováděným na laboratorních zvířatech otevírá cestu k průlomovým objevům v medicíně. Jak ukázal přehled zveřejněný v roce 2010, na poli neurovědy pětkrát převažují studie na samcích laboratorních zvířat.
Od roku 2016 NIH, který disponuje zdroji určenými na výzkum ve výši 33 miliard dolarů (přes 730 miliard korun), vyžaduje po všech laboratořích, které financuje, aby braly ohled na pohlaví ve svých výzkumech. Až na pár výjimek po výzkumnících vyžaduje analýzu dat s ohledem na pohlaví a zařazení samiček i samečků do studií zaměřených na obratlovce.
