Bizarní afričtí hlodavci se chovají podobně jako mravenci-otrokáři. Popsal to mnohaletý výzkum, který studoval dvě desítky kolonií rypošů v Africe.
Rypoši lysí jsou jedni z nejpozoruhodnějších savců, které věda zná. Jsou to drobní savci s téměř holým tělem a mnoha pozoruhodnými vlastnostmi. Podivuhodní afričtí hlodavci v sobě spojují rysy krtka a krysy, jsou nazí (tedy bez srsti), a především mají zvláštní sociální návyky. Žijí takzvaně eusociálním způsobem, tedy vysoce společensky, podobně jako například včely nebo mravenci.
Královna-matka se zásadně páří jen se dvěma nebo třemi samci. U zbytku komunity se rozmnožovací schopnost nikdy nerozvine. Královna si udržuje autoritu tím způsobem, že ostatní jedince šikanuje. „Podzemními chodbami kráčí většinou tak, že prostě šlape na své podřízené,“ popisuje královnu-matku profesor evoluční ekologie Chris Faulkes.
Ostatní rypoši, bezpohlavní plebejci, pracují pro blaho královny a společnosti. Starají se o mláďata a shánějí potravu. Dělníci se v dospělosti proměňují a přebírají obrannou roli, tedy odrážejí útoky predátorů. Skupiny žijí ve velkých norách, které hloubí pomocí dvou dlouhých předních zubů. Volně žijící smečky v Keni, Etiopii a Somálsku mívají zhruba stovku členů.
Také svou biologií připomínají v mnohém spíše hmyz nebo plazy než savce, mezi něž patří. Například jsou téměř studenokrevní.
Co jsme o nich nevěděli
Vědci v odborném časopise Journal of Zoology popsali, že kolonie rypošů spolu zjevně nežijí v přátelských vztazích. Ukázali, že mezi nimi dochází k bojům a invazím – a vítězové těchto válek si jako kořist odnášejí mláďata poražených.
Výzkum vedl profesor Stan Braude z Washingtonské univerzity. Vycházel ze starších studií z devadesátých let dvacátého století, kdy si biologové tohoto chování poprvé všimli. Chyběly jim ale nástroje, které jsou ke studii hlubokých podzemních labyrintů, v nichž rypoši žijí, zapotřebí.
Pro tento výzkum vědci prozkoumali chování 26 kolonií rypošů v keňském národním parku Meru. Chytili a označili celé tyto kolonie, aby se vždy po roce na stejné místo vrátili a pak zkoumali, kam se zvířata přesunula. Po čtyřech letech vědci zjistili, že jedna z královen má na tváři zranění. Protože se ví, že dělníci jsou královně věrní a nikdy by na ni nezaútočili, vzniklo podezření, že došlo k boji s jinou kolonií.
Vědci proto obě kolonie znovu detailně označili; po roce se ukázalo, že dvě mláďata z kolonie zraněné královny se nyní nacházejí „u konkurence“, kde sloužila jako dělníci. Biologové zpočátku předpokládali, že se jednalo o chybu při označování zvířat, ale další důkazy získané genetickými analýzami únos potvrdily. Podobné chování je známé také například u některých druhů mravenců.
