Ve čtyři sta let starém japonském buddhistickém chrámu Kodaiji slouží nový kněz. Jmenuje se Mindar a téměř v ničem se neliší od ostatních: káže a normálně mluví k věřícím. Ale Mindar má několik atypických vlastností: například je vyrobený z hliníku a křemíku.
Mindar je totiž robot. Má podobu oblíbené japonské bohyně milosti, která se jmenuje Kannon. Stál kolem milionu dolarů a jeho smyslem je nejen práce ve svatyni, ale také aby propojil vášeň Japonců k robotům s upadající vírou.
Tento robot zatím není vybavený umělou inteligencí, umí jen opakovat stále dokola stejné kázání, ale to se už brzy změní. Jeho autoři totiž tvrdí, že ho jíž brzy vybaví mechanismy, díky nimž bude schopen nejen mluvit na lidi, ale i s lidmi – tedy že na ně bude reagovat.
„Tento robot nikdy nezemře, bude se stále vylepšovat a vyvíjet,“ uvedla hlava chrámu Tensho Goto. „Doufáme, že s umělou inteligencí budeme moudřejší a dozvíme se víc, abychom mohli lidem pomáhat překonávat i ty nejsložitější situace.“
Už déle než rok se dá v Japonsku na buddhistické obřady najmout i humanoidní robot Pepper. Je specializovaný na pohřby a rituály s nimi spojené:
Také čínští buddhisté si už mohou popovídat s robotickým knězem – najdou ho v klášteře Longquan v Pekingu.
Buddhismus není jediným náboženstvím, které začalo využívat roboty. Už roku 2017 se v Indii objevil robot, který vykonává rituál aarti – ten spočívá v pohybu světlem před sochou božstva:
Ve stejném roce, na počest půl tisíciletí reformace, představili v Německu robota jménem Bless U-2. Ten poskytoval předprogramovaná požehnání veřejnosti; zvládl jich dát přes deset tisíc.
A existuje už také specializovaný robot SanTO, neboli Sanctified Theomorphic Operator. Tento asi půlmetrový humanoid připomíná tvarem těla světce a reaguje na různé anglicky pronesené věty reakcemi z Bible. Jeho autorem je robotik Gabriele Trovanto, který by chtěl v tomto experimentu pokračovat s robotem určeným pro muslimy – zatím ale neví, jakou by měl mít podobu; islám totiž nepovoluje zobrazování osob.
Podle magazínu Vox přináší roboti pro náboženství novou energii. Mohou na sebe vzít spoustu povinností, které není možné vykonávat kvůli nedostatku lidí, jímž řada církví trpí. Ale také mohou přivést k zájmu o víru lidi, kteří se o ni doposud nezajímali – roboti se tedy mohou stát zajímavým marketingovým nástrojem.
Ale příchod „digitálních bytostí“ – umělých inteligencí, které jsou schopné vést s lidmi smysluplné rozhovory, nabízí i možnost přenášet na ně část komunikace s věřícími. Mluvila o nich na pražském festivalu Future Port Rachael Rekartová ze společnosti Soul Machines, která takové humanoidní algoritmy vyvíjí. Pokud jsou roboti dnes schopní naslouchat klientům bank, zákazníkům kosmetických firem nebo nemocným lidem, proč by nemohli vyslechnout stejně dobře i náboženské problémy věřících?
Podle Adrienne Mayorové ze Stanfordovy univerzity mají různá náboženství vůči robotickým kněžím různé postoje. Například buddhismus, který nevyžaduje víru v nadpřirozeného stvořitele, má s robotickými prostředníky menší problém než tradiční náboženství. Mayorová ale upozorňuje, že i v západním světě existuje silná tradice spojující umělý život s náboženstvím – vznikla už v antickém Řecku, kde si bohové vytvářeli umělé služebníky.
Ale i ve středověku se křesťané snažili o něco podobného – vznikaly mechanické loutky, které dokázaly vykonávat rituální pohyby, rozšířené byly zejména v Anglii. Oblíbený byl v 16. století mechanický mnich, který se jednou rukou bil do hrudi v gestu mea culpa a druhou rukou zvedal růženec ke rtům.
Umělé inteligence a Bůh
„Jednou v budoucnosti nastane doba, kdy se umělé inteligence, které stvoříme, zeptají – ‚Věřím v Boha, co mám dělat?‘ A pro takovou situaci bychom měli být už připraveni,“ říká Kevin Kelly, jeden ze zakladatelů technologického časopisu Wired, který je praktikující křesťan. Dokonce navrhuje, že by pro takovou budoucnost měl být připravený speciální katechismus pro roboty.
Téma umělé inteligence se ale už nyní objevuje i v opačném gardu: ve Spojených státech vznikla církev nazvaná Way of the Future, která uctívá budoucí umělou inteligenci jako božstvo – s argumentem, že tyto programy budou v budoucnu prakticky vševědoucí, a tedy na stejné úrovni s Bohem.
