Ruský kosmonaut Vladimir Komarov se stal v roce 1964 členem první vícečlenné posádky, která se podívala do vesmíru. Další prvenství ho čekalo v roce 1967. Byl vybrán pro první pilotovaný let nové kosmické lodi Sojuz. Přípravu již od počátku provázely problémy, které však sovětské vedení ignorovalo kvůli honbě za prvenstvím v nevyhlášeném kosmickém souboji se Spojenými státy. Při přistávání Sojuzu-1 před 50 lety, 24. dubna 1967, se zamotal padák a Komarov zahynul. Ve svých čtyřiceti letech byl prvním kosmonautem, který zemřel při letu do vesmíru.
„Kosmická loď Sojuz-1, úspěšně zbrzděná z první kosmické rychlosti, prolétla hustými vrstvami atmosféry. Ve výši sedm kilometrů se zkroutily šňůry hlavního padáku a Sojuz-1 dopadl na zem velkou rychlostí. Při dopadu zahynul kosmonaut Vladimir Komarov,“ znělo první oficiální oznámení katastrofy.
Na problémy kolem vývoje Sojuzu přitom již před startem upozorňoval sovětské vedení v čele s Leonidem Brežněvem například první kosmonaut světa Jurij Gagarin, který při osudném letu dělal Komarovovi náhradníka a který byl jeho velice blízkým přítelem. Desetistránkový dopis výhrad se ale k Brežněvovi nedostal a tehdejší sovětský vůdce se o tragédii dozvěděl v Karlových Varech, kde se účastnil konference komunistických a dělnických stran o evropské bezpečnosti.
- „Jak se cítíš?“ ptal se Gagarin.
„Cítím se dobře. Všechno je v pořádku,“ odpověděl Komarov.
„Všichni vzkazují, abys dýchal hlouběji. Čekáme na tvé přistání.“
„Děkuji.“
„Řekněte všem…“
Moskevský rodák (narozen 16. března 1927) Komarov snil od dětství o kariéře stíhacího letce. V roce 1949 vystudoval vojenské letecké učiliště a potom sloužil u stíhacího letectva. V roce 1952 vstoupil do KSSS a v roce 1959 ukončil leteckou inženýrskou akademii Žukovského. Kosmickou kariéru zahájil v roce 1960 zařazením do prvního oddílu kosmonautů.
V roce 1964 úspěšně velel misi Voschod-1 s první vícečlennou posádkou. Let byl realizován na příkaz tehdejšího sovětského vůdce Nikity Chruščova, který požadoval vypuštění lodi se třemi kosmonauty nejpozději do oslav VŘSR. Jelikož se loď Sojuz teprve rodila, byl sovětský hlavní konstruktér a šéf kosmického programu Serhij Koroljov nucen upravit stávající loď Vostok. Po úpravách neměla loď žádný záchranný systém a kosmonauti letěli do vesmíru bez skafandrů.
Přípravy projektu Sojuz provázely od počátku technické problémy a podle historiků také spory o místa v posádkách mezi civilními a vojenskými organizacemi. Plán prvního letu Sojuzu byl takový, že loď se měla po několika obletech Země setkat se Sojuzem-2, který měl odstartovat o den později, a kosmonauti měli přejít volným prostorem mezi svými plavidly. Na nové lodi se údajně vyskytovalo více než 200 chyb, které ale sovětské vedení ignorovalo. Sovětský svaz začal po počátečních úspěších podle odborníků pokulhávat v kosmickém „závodě“ s USA a bylo třeba vyzkoušet novou loď, která měla v budoucnu sloužit pro let k Měsíci.
Sojuz-1 s Komarovem odstartoval z Bajkonuru 23. dubna 1967. Komarov pozdravil sovětský lid a také například bojující Vietnam, ale ihned po výstupu na oběžnou dráhu začaly problémy. Nevyklopil se solární panel, systémy měly nedostatek energie, vynechávala klimatizace a zhoršilo se spojení. Horší ale byly poruchy systému orientace lodi, která začínala rotovat, a Komarov ji musel ručně stabilizovat. Bylo rozhodnuto přerušit let a odvolat start Sojuzu-2. Loď zahájila sestup na 19. oběhu.
Rotace při sestupu ale způsobila stočení padákových šňůr, po hlavním padáku se zamotal i záložní a Sojuz-1 se zřítil kolem sedmé hodiny ranní moskevského času do Orenburské stepi východně od města Orsk. Po nárazu začala kabina hořet a Komarov, který měsíc před letem oslavil teprve čtyřicáté narozeniny, zahynul. Další Sojuz se vydal do vesmíru až o rok a půl později.
Komarov byl ženatý, měl dvě děti. Jeho ostatky byly dva dny po havárii uloženy při oficiální ceremonii bez účasti Brežněva ke Kremelské zdi. Je po něm pojmenován jeden z asteroidů a kráter na měsíci a skladatel Brett Dean napsal o katastrofě symfonickou báseň Komarov's Fall.
Další velké katastrofy kosmického výzkumu:
- 24. října 1960 - Krátce před prvním pokusným startem vojenské mezikontinentální rakety R-16 (SS-7) vypukl na kosmodromu Bajkonur požár, následně explodoval motor a palivové nádrže s kyselinou dusičnou; upáleno a udušeno bylo asi 200 lidí, mimo jiné vrchní velitel raketových vojsk SSSR maršál Mitrofan Nědělin; oznámeno s dvacetiletým zpožděním.
- 27. ledna 1967 (Apollo 1) - Během simulace startu kosmické lodi v důsledku zkratu na elektrické instalaci vzplála kabina. K tragické bilanci požáru, při kterém uhořeli tři astronauti Virgil Ivan Grisomm, Roger Chaffee, Edward White, přispělo to, že kabina byla naplněna čistým kyslíkem a nevhodná konstrukce vstupního otvoru neumožňovala rychlou evakuaci.
- 30. června 1971 (Sojuz 11) - Při přistávání se předčasně otevřel větrací ventil a v kabině se udusili tři sovětští kosmonauti Georgij Dobrovolskij, Vladislav Volkov a Viktor Pacajev.
- 28. ledna 1986 (Challenger) - Krátce po startu ve výšce asi 14 kilometrů vybuchla hlavní nádrž raketoplánu, která byla poškozena vadným pomocným motorem na pevná paliva. Celá posádka - sedm astronautů, z toho dvě ženy - zahynula (Francis Scobee, Michael Smith, Judith Resniková, Ronald McNair, Ellison Onizuka, Gregory Jarvisd, Christa McAuliffeová).
- 1. února 2003 (Columbia) - Při průletu atmosférou během přistávacího manévru selhal tepelný štít lodi, která se následně rozpadla. Tepelnou ochranu narušil náraz úlomku izolační pěny během startu. Všech sedm členů posádky (šest Američanů - Rick Husband, William Cameron McCool, Michael Philip Anderson, Kalpana Chawlaová, David McDowell Brown, Laurel Blair Clarková - a první Izraelec ve vesmíru Ilan Ramon) zahynulo.
