Dva běžné druhy much – moucha domácí a bzučivka – přenášejí dohromady asi 600 druhů bakterií, a jsou tedy ještě nebezpečnějšími přenašeči nakažlivých nemocí, než se tušilo. Ukázala to analýza jejich DNA, o které informoval vědecký tým Donalda Bryanta ve studii pro časopis Scientific Reports.
Podle nové studie jsou mouchy schopné přenášet obrovské množství bakterií jak na končetinách, tak i na křídlech. V podstatě každý krok, který moucha udělá, znamená, že se některé z bakterií na jejím těle přenesou na podklad, po němž se moucha pohybuje.
Velké množství těchto bakterií je spojeno s infekcemi, které představují zdravotní ohrožení i pro člověka, ať už se jedná o otravu krve, zápal plic nebo střevní chřipku.
„Lidé se odjakživa domnívali, že mouchy přenášejí patogeny. Nikdy ale netušili, jak moc je to pravda a jak moc v tom mouchy vynikají,“ uvedl v rozhovoru pro BBC profesor Donald Bryant, který se na výzkumu zveřejněném v odborném časopise Scientific Reports podílel.
Královna mezi přenašeči
Bryant a jeho tým využili pro studium mikrobů techniku nazvanou sekvencování DNA, a to u dvou druhů hmyzu, mouchy domácí a orientální bzučivky. U mouchy domácí, která se vyskytuje po celém světě, vědci objevili 351 druhů bakterií, u bzučivky, která má nejraději teplejší kraje, jich našli 316 – velké množství bakterií přitom přenášely oba druhy.
Vědci varovali před tím, že moderní lékařská věda i hygienické normy význam much v přenosu potenciálních chorob značně podceňují. „Myslíme si, že to ukazuje mechanismus přenosu patogenů, který odborná veřejnost značně podcenila – mouchy mohou značně přispívat k rychlému přenosu bakterií v některých situacích,“ uvedl profesor Bryant. „Výsledky této práce určitě člověka varují, když si chce dát ten bramborový salát, který ležel už nějakou dobu na stole,“ dodal vědec.
Mouchy místo dronů
Podle vědců se však dá tato schopnost také využít – například jako součást systému včasného varování, nebo dokonce jako jakési živé drony. „Mohli bychom mouchy úmyslně vypouštět do uzavřených nebo stísněných prostor, jako autonomní biologické drony. Když je pak odchytíme, můžeme z nich získat informace o tom, s jakým biologickým materiálem se přitom setkaly,“ popsal Stephan Schuster ze Singapuru.
