Ohnout kus drátu tak, aby se z něj stal hák, který se pak dá použít třeba na uchopení koše za ucho. To je překvapivě náročné i pro lidské děti ve věku do osmi let. O to větší bylo překvapení přírodovědců, když poprvé pozorovali, jak přesně tohle dokázal udělat orangutan.
Dvojice vědkyň Isabella Laumerová a Alice Auersbergová zaznamenala, jak orangutan při experimentu spontánně dokázal ohnout drát, aby pomocí takto vzniklého háku získal potravu. A ve druhém experimentu ho zase vrátil do původního rovného stavu, aby si prodloužil dosah. Doposud takové chování u primátů vědci nepozorovali – něco podobného viděli jen u novokaledonských vran.
Na druhé straně lidské děti jsou velmi zručnými uživateli i konstruktéry nástrojů, a to už od raného věku. Přesto se v řadě experimentů podařilo demonstrovat, že pokud dostanou za úkol vytáhnout pomocí drátu předmět s uchem, nejsou schopné hák vyrobit. Děti ve věku tří až pěti let jsou toho schopné jen výjimečně, ale dokonce i sedmiletí uspějí v tomto úkolu jen asi v padesáti procentech případů. Teprve ve věku osmi let to dokáže udělat výrazná většina dětí.
Zajímavé je, že když jim pak dospělí předvedou, jak na to, hák už pak děti vytvoří bez problémů – jsou toho tedy manuálně schopní, chápou, jak takový nástroj funguje a pomáhá. Jen jim schází mentální kapacita, aby hák samy vymyslely.
Orangutanní géniové
„Konfrontovali jsme orangutany s vertikální trubkou, ve které byl koš s odměnou. Měl ucho, orangutani měli k dispozici jediný nástroj – rovný kus drátu. Ve druhém experimentu měli orangutani horizontální trubici s odměnou a kus drátu ohnutý v úhlu 90 stupňů,“ vysvětluje experiment Isabele Laumerová, která ho podnikla v zoologické zahradě v německém Lipsku. „Vyndat koš z vertikální trubice vyžadovalo ohnout drát do tvaru háku, vyndat ho z horizontální trubice zase bylo možné jen tak, že se drát narovnal,“ dodává vědkyně, která výzkum publikovala v odborném časopise Nature.
V experimentu neuspěli všichni testovaní orangutani, ale našlo se jich několik, kteří byli úspěšní zcela nečekaně. Dva orangutani byli schopní uspět v obou úkolech během jediné minuty hned při prvním pokusu. „Orangutani většinou ohnuli hák jen pomocí zubů a rtů, většinu drátu tak nechali rovnou. A hned potom ho použili správným způsobem, aby se tak dostali ke koši s jídlem,“ poznamenala bioložka.
Orangutani sdílí s lidmi asi 97 procent DNA a patří mezi ty nejchytřejší druhy primátů. Mají dlouhodobou paměť značně podobnou té lidské, v přírodě i při experimentech v zajetí používají velké množství nástrojů a jsou schopní vyrábět sofistikovaná „hnízda“, ve kterých ve větvích spí. Tato hnízda vytvářejí každý den nová z větví, lián a dalších rostlin, díky tomu jsou manuálně zručnější než primáti, kteří nic takového nepotřebují.
Vymírající příbuzní
V současné době jsou ale orangutani kriticky ohrožení a žijí jen v deštných pralesích na Sumatře a Borneu. Stejně jako ostatní velcí primáti patří mezi kriticky ohrožená zvířata. Nejvíce je ohrožuje ničení deštných pralesů, které souvisí s pěstováním palem pro palmový olej. Významný podíl na jejich úbytku má ale také pytláctví.
„Dokud je tu poptávka po palmovém oleji a lidé si budou kupovat výrobky s ním, bude se tomuto odvětví dařit. Podle studie OSN vyhynou orangutani v divočině do dvaceti let,“ varovala Laumerová. „Ohýbání drátu se stalo v komparativní psychologii zásadním testem ve schopnosti inovovat. Vzhledem k tomu, jak rychle orangutani postupovali, vypadá to, že toto řešení aktivně vymysleli, nepoužili jen rutinní chování,“ vysvětluje význam práce Alice Aurspergová.
Také podle psychologa Josepha Calla z University of St. Andrews jde o neobyčejný objev: „Najít tuto schopnost u našich blízkých příbuzných je úžasné. V lidské evoluci se háky objevují až poměrně pozdě. Háky na ryby a harpunovité nástroje známe až z doby před 16 tisíci až 60 tisíci lety,“ komentoval výsledky práce.
