Nadcházející zpřísnění emisních pravidel staví majitele 60 000 nákladních lodí na světě před dilema za miliardy dolarů: začít nakupovat palivo s čistějším spalováním, nebo investovat do zařízení, které pročistí výfukový materiál předtím, než opustí loď.
Není to snadná volba: Dodatečné vybavení jedné lodi výfukovým systémem zachycujícím síru nazývaným pračka, neboli skrubr (anglicky scruber), stojí až deset milionů dolarů (206,6 milionu korun) a čistší paliva jsou o 55 procent dražší než ta stávající, píše zpravodajský server The Wall Street Journal.
Zda má smysl instalovat tyto čističky a přijmout větší finanční zátěž, závisí na tom, zda tato zařízení budou splňovat přísnější ekologické limity, které v budoucnu nejspíš přijdou, a také na dostupnosti a cenách ekologického paliva.
Co dělá skrubr?
„Skrubry jsou nákladné, vybavení lodi přijde na pět až deset milionů dolarů a přínos pro životní prostředí stále není jasný,“ řekl Soren Toft, hlavní provozní ředitel dánské společnosti Maersk Line, která je největším světovým provozovatelem kontejnerové přepravy. „Je to jako postavit malou rafinérii na zhruba 60 000 plavidlech, a to není příliš rozumný způsob, jak věci řešit,“ dodal. Nové limity emisí síry Mezinárodní námořní organizace (IMO) vstoupí v platnost v lednu 2020.
Na celkových emisích oxidu siřičitého vzniklých spalováním mazutu s 3,5procentním obsahem síry se lodě podle údajů IMO podílejí 13 procenty. To je více než 2000krát víc než povoluje norma automobilům na dálnicích v USA. Znečištění způsobené palivem s vysokým obsahem síry způsobuje respirační onemocnění a podle Světové zdravotnické organizace (WHO) může také zhoršit srdeční choroby.
Kvalitnější palivo pomůže přírodě, zdraží dopravu
Nový limit na obsah síry v palivu bude 0,5 procenta a podle představitelů sektoru tato změna přijde odvětví na zhruba 40 miliard dolarů. Vyšší náklady na pohonné hmoty se pak přenesou na spotřebitele ve formě vyšších přepravních sazeb.
Rafinérie uvádějí, že mají dostatek čistších palivových směsí, aby pokryly poptávku, mnozí rejdaři se ale rozhodli nečekat. Dodavatelé „praček“ očekávají do roku 2026 zakázky v hodnotě šest až 18 miliard dolarů. Přitom loni činily necelých 300 milionů a předloni byly na pár milionech. Lví podíl získají velké firmy jako finská Wartsila, švédská Alfa Laval Co. a norská Yara Marine Technologies.
Podle studie IMO bude po roce 2020 vybaveno touto „pračkou“ asi 6,7 procenta komerčních plavidel, což je kolem 4000 lodí. Představitelé loděnic v Číně a Jižní Koreji, kde se nyní staví nebo upravuje podle nových norem na 1500 lodí všech typů, uvedli, že asi čtvrtina z nich je vybavena skrubrem. Dalších 65 procent je vyrobeno pro používání čistších palivových směsí a zbytek pro jiné varianty včetně zkapalněného zemního plynu.
Podle tamních loděnic bude z padesáti VLCC objednaných v loňském roce 35 vybaveno skrubry.
Síra už do vzduchu neunikne
Skrubr připomíná malou rafinérii. Zplodiny z motoru procházejí jednotkou, kde se mísí s vodou. Ta rozpouští oxidy síry předtím, než upravené výpary odcházejí lodním komínem. V závislosti na tom kterém systému se použitá voda pak uvolní do moře, nebo se vyčistí a použije znovu.
Světová jednička ve sféře výletních plaveb, Carnival Corp. se sídlem v Miami, investovala už 400 milionů dolarů do instalace skrubrů v 82 lodích ze své flotily o 102 plavidlech. Švédská společnost Stena Line, jeden z největších evropských poskytovatelů trajektových služeb, která provozuje lodě v oblasti kontroly emisí síry (SECA), už v roce 2014 oznámila, že kvůli skrubrům musela propustit kolem 30 procent zaměstnanců.
Výrobci „praček“ argumentují tím, že jakkoli jsou prvotní náklady vysoké, jejich zařízení podstatně snižuje provozní náklady. Podle viceprezidenta společnosti Alfa Laval Petera Leiflanda, obří ropný tanker, takzvaný VLCC, ročně vydá za palivo s nízkým obsahem síry devět milionů dolarů, ale se skrubrem za 3,7 milionu by za pohonné hmoty platil jen sedm milionů plus roční servisní poplatek 75 000 dolarů. „Návratnost je asi dva roky, což není dlouho vzhledem k tomu, že pračka lodi vydrží napořád,“ tvrdí Leifland. Životnost VLCC činí v průměru 20 let.
Maersk Line uvedla, že sice zůstává vůči „pračkám“ otevřená, avšak přednost dává používání čistějšího paliva. Předpokládá totiž, že se zvyšováním produkce rafinérií bude jeho cena klesat. Pro některá plavidla ze své flotily 770 lodí ale možná skrubr zvolí.
