Obrovská, děsivá a pyšnící se moutným párem čelistí – hvězda hollywoodského filmu MEG: Monstrum z hlubin, která svou velikostí zneklidnila i filmového drsňáka Jasona Stathama. Nyní vědci tvrdí, že gigantický prehistorický žralok megalodon mohl být štíhlejší, než se dosud předpokládalo.
Obrovský, štíhlý, děsivý. Paleontologové opět přehodnocují tvar megalodona
Dřívější rekonstrukce vyhynulého zvířete byly podle vědců chybné, protože vycházely z předpokladu, že jeho tělesná stavba připomínala větší verzi žraloka bílého, největší žijící dravé paryby současnosti. Nová analýza měření z neúplného souboru fosilních obratlů megalodona ale podle týmu odborníků naznačuje, že vypadal poněkud jinak: měl delší a štíhlejší tělo.
„Naše studie naznačuje, že současný žralok bílý nemusí nutně sloužit jako dobrá moderní analogie pro posouzení přinejmenším některých aspektů jeho biologie, včetně jeho velikosti,“ řekl profesor Kenshu Shimada, paleobiolog na Univerzitě Vincence z DePaul University v Chicagu v USA a hlavní autor studie. „Skutečnost je taková, že potřebujeme objevit alespoň jednu kompletní kostru megalodona, abychom si byli jistější jeho skutečnou velikostí i tělesnou stavbou,“ dodal.
Jak se měří megalodon
Dřívější studie zaznamenala délku změřené páteře neúplné fosilie megalodona 11,1 metru, uvádějí v odborném časopise Palaeontologia Electronica Shimada a jeho kolegové. Jiné práce však naznačovaly, že délka téže fosilie, odhadnutá podle proporcí velkého bílého, byla „jen“ 9,2 metru.
Tým mimo jiné upozorňuje, že v některých případech byl jako model pro megalodona použit mladý žralok bílý, přičemž existují také nesrovnalosti mezi poměrem délky čelisti a obratlů u obou druhů.
Spolu s nejnovějšími výzkumy, včetně odhadů rychlosti plavby pravěkého predátora, tým dospěl k závěru, že je chybou modelovat tělesnou stavbu megalodona podle proporcí bílého žraloka. Analýza naznačuje, že byl ve skutečnosti více protáhlý.
„Štíhlé tělo by ale naznačovalo, že megalodon nemusel být tak výkonným plavcem, jako moderní žralok bílý,“ uvedl Shimada a dodal, že toto pozorování je v souladu s jeho nedávnou studií, která napovídá, že megalodon mohl být žralokem s pomalým tempem plavby a občasným „trhavým pohybem“ za účelem ulovení kořisti.
„Protože se jedná o jednoho z největších masožravců, kteří kdy existovali, je rozluštění biologie megalodona klíčové pro pochopení role, kterou velcí masožravci hrají v kontextu evoluce mořských ekosystémů, a jak jeho vyhynutí ovlivnilo vývoj současného oceánu,“ řekl.
Spor o žraloka
Profesor John Hutchinson z Royal Veterinary College v Londýně, který je spoluautorem některých výzkumů, jež nová práce kritizuje, uvedl, že jeho tým při rekonstrukci tělesné stavby megalodona vycházel nejen z proporcí žraloka bílého, ale také z rozměrů jiných žraloků, přičemž nová studie nedokazuje, že by takový přístup byl nevhodný. „Nefalzifikují naši hypotézu, ale zpochybňují ji,“ řekl.
Hutchinson dodal, že nová studie paradoxně také vychází ze srovnání s anatomií žraloka bílého, ale nenabízí alternativní odhady rozměrů megalodona.
V zásadě podle něj práce nic nemění na tom, že megalodon byl obrovský, obávaný žralok. „Byl to jeden z největších oceánských predátorů vůbec,“ řekl. „Byl by naprosto děsivý,“ dodal.
Megalodon není jediným prehistorickým predátorem, jehož podoba se v průběhu času vyvíjela. S obrovským tělem, obrovskými zuby a ostrými drápy byl také Tyrannosaurus rex obávaným predátorem. Nebyl ale ani zdaleka tak rychlý, jak naznačují filmy jako Jurský park. Podle výzkumu publikovaného v roce 2021 měl rychlost chůze necelé tři kilometry za hodinu, zatímco jiná studie z roku 2011 udává jeho maximální rychlost běhu kolem 25 kilometrů za hodinu.
