Loupežník Johann Georg Grasel patřil na počátku 19. století k největším postrachům obyvatel jihu Čech a Moravy, ale i Dolních Rakous. Během neslavné kariéry spáchal předchůdce všech grázlů, který přes pozdější pověsti rozhodně nebyl lupičem jánošíkovského typu, dvě stovky těžkých zločinů a léta unikal spravedlnosti. Nakonec ale na podzim roku 1815 padl do nastražené léčky a soud jej bez milosti odsoudil k smrti. Popraven byl 31. ledna 1818 u bran Vídně.
„Odsouzenec požádal, aby chvíli počkali. Mysleli, že chce ještě něco říci, ale on se jenom s trpkým úsměvem, vyjadřujícím zároveň údiv a opovržení, rozhlédl po šedesátitisícovém davu Vídeňanů a ze rtů mu zvolna sklouzlo: ‚Ježíši, to je lidí!‘ Hned poté se pod tíhou jeho těla napjal provaz s oprátkou,“ popsal o století později Egon Erwin Kisch poslední chvíle vysokého šedookého Grasela, který onoho studeného lednového dne vystoupal k šibenici jako poslední z trojice odsouzenců.
Katovou rukou zemřel krátce před 29. narozeninami, pro šibenici rostl rodák z Nových Syrovicí u Moravských Budějovic vlastně odmala. Už rod, ze kterého Johann Georg Grasel (někdy se užívá i podoba Jan Jiří Grázl) vzešel, byl pěkně vykutálený a proslulý krádežemi a jinými přestupky, za něž také mnozí jeho členové strávili roky ve věznicích, mimo jiné i na proslulém brněnském Špilberku. A Johann Georg, jehož otec Thomas působil jako obecní ras, pokračoval v tradici.
- Sendvič: je druh pokrmu sestávajícího ze dvou plátků chleba, mezi které je vložen jeden či více druhů náplně. Jmenuje se po anglickém hraběti Johnu Montaguovi, čtvrtém hraběti britského hrabství Sandwich.
- Pitaval: je sbírka kriminálních příběhů. Název vznikl podle jména francouzského právníka a spisovatele Françoise de Pitaval (1673–1743), který vydal známou sbírku zajímavých kriminálních případů Causes célèbres et intéressantes.
- Kolt: je víceranná, obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny v otočném válci. Dostal jméno po svém vynálezce Samuelu Coltovi, který jako první patentoval a vyráběl použitelné revolvery.
- Gilotina: je popravčí stroj, využívaný nejvíce v době Francouzské revoluce. Své jméno dostala gilotina podle propagátora a velkého příznivce používání tohoto popravčího stroje – francouzského lékaře Dr. Josepha-Ignace Guillotina.
- Bojkot: je nátlakový prostředek skupiny lidí sloužící k prosazení společného zájmu. Slovo je odvozeno od jména kapitána Carlese Boycotta, proti němuž se tímto způsobem roku 1880 v Irsku vzbouřili jeho zaměstnanci.
Za mřížemi skončil mladík, jehož matka byla podle některých zdrojů žebračka a podle jiných prostitutka (a podle dalších vlastně obojí), už v devíti letech za krádeže. Rozhodně ho to ale nenapravilo. Číst a psát se sice nenaučil, hovořil ovšem německy i česky, měl výtečnou paměť a navíc mu to myslelo – tedy tím správným způsobem pro loupežníka. Na rozdávání měl také sebevědomí, které postupně rostlo s tím, jak se jeho jméno stávalo známým ve stále širší oblasti.
Mobilní lupič nešetřil chudé ani bohaté
Akční rádius Graselovy bandy byl na tehdejší dobu úctyhodný, loupila kdekoli od Dolních Rakous až po jižní Čechy a Moravu. Grasel a jeho společníci měli na svědomí zejména krádeže, vloupání a loupeže, nejméně dvakrát se ale dopustili i vraždy. Jejich oběťmi byli drobní řemeslníci, kupci, mlynáři a sedláci. Někdy se sice říká, že známý lupič bohatým bral a chudým dával, ve skutečnosti se ovšem jednalo o nevypočitatelného lotra, který myslel hlavně na svou kapsu.
Dnes už je těžké říci, co z historek o Graselovi je pravda a co výmysl, říká se třeba, že rád hazardoval. Nikoliv ovšem v kartách či kostkách, ale svými zbojnickými kousky. Rád se také bavil, obzvláště pak ve společnosti krásných žen. A ty se mu nakonec staly osudnými. Rakouské úřady ho nemohly ani za nic dopadnout, už jen proto, že se vlastně nevědělo, jak vypadá. A když už Grasela čirou náhodu lapili, ten se ruce zákona vysmekl nepoznán, když se představil smyšleným jménem.
4000 zlatek za Grázla
Nakonec se mu stala osudnou slabost pro ženy a také odměna 4000 zlatých, kterou na jeho hlavu vypsal policejní ředitel Franz von Sieber. „Jestliže nakonec přece jen bylo Rakousko zachráněno, vděčí za to agentu provokatérovi,“ napsal s notnou dávkou ironie Kisch o akci, za kterou stál policejní špicl David Mayer a ve které Grasel doplatil na inscenované osvobození jeho milé Terezie z vězení. Místo toho skončil sám v řetězech – a z pobudy Mayera se stal hospodský ve Slavonicích.
- Více než 180 kilometrů tras nabízí Graselovy stezky, které vedou krajinou v okolí Slavonic na Jindřichohradecku na české i rakouské straně. Na osmi stezkách si návštěvníci mohou přiblížit příběh loupežníka Johanna Georga Grasela. Projekt Graselových stezek oslaví letos 15. výročí.
- V minulosti šlo pouze o jednu turistickou trasu mezi Slavonicemi a Českým Rudolcem. Postupně se síť stezek rozšířila, nyní jich vede pět po českém a tři po rakouském území.
Zločiny, kterých se Johann Georg Grasel dopustil, se vídeňský soud zabýval přes dva roky. Celkově mu jich napočítal 205, z toho osm loupeží, jednu dezerci a jednu vraždu. Dnes jsou sice Graselovy činy obestřeny určitou romantikou, avšak z dobových pramenů vyplývá, že zcela zbaběle útočil na lidi bezbranné, staré či vdovy, které mnohdy krutým způsobem mučil, aby vydali svůj majetek. Svůj neblahý otisk v češtině má proto někdejší postrach česko-rakouského pomezí zcela po právu.
