Nový výzkum v časopise PeerJ popsal jednoho z prvních známých savců, který byl vybavený obrovskými zuby ve tvaru tesáků. Tento šavlozubý pratygr měl ale rozměry větší kočky nebo menšího rysa.
Nejstarší šavlozubý tygr světa byl velký jako moderní kočka. Uspěl díky evolučnímu náskoku
Nově popsaný tvor dostal jméno Diegoaelurus vanvalkenburghae. Tento živočich žil ve třetihorách a vypadal jako velká zubatá kočka. Přesto ve skutečnosti nebyl blízce příbuzný kočkovitým šelmám. Diegoaelurus patřil mezi machaeroidy – vyhynulou skupinu masožravých savců a „nejstarší skupinu šavlozubých zvířat“, uvádí se v článku, jehož spoluautorem je paleontolog Ashley Poust z Přírodovědného muzea v San Diegu.
„Pravděpodobně vypadal jako malá puma, ale byl podsaditější a měl větší hlavu,“ popisuje. Fakt, že nebyl příbuzný kočkovitých šelem, zase tak překvapivý není. Historie života na Zemi je plná případů takzvaného konvergentního vývoje, kdy je výsledná podoba natolik evolučně výhodná, že k ní příroda dospěje více cestami současně.
Podle autorů objevu je ve skutečnosti mnohem zajímavější, že tvor byl dost specializovaný masožravec. Označují to jako takzvanou obligátní masožravost, tedy jídelníček složený nejméně ze sedmdesáti procent z masa. Bez masa tedy už žít nemohou, ale současně to ještě nejsou extrémně specializovaní „hypermasožravci“, jako jsou třeba současní lvi, delfíni nebo kočky domácí.
Podle Pousta se savci před 42 miliony lety, kdy žil Diegoaelurus, teprve učili, jak na Zemi přežít jen díky masu. Právě v té době se na to specializovali, například rozvojem chrupu. Velice jim v tom pomohl vývoj specializovaných zubů určených na trhání masa – a přesně takové měl nově popsaný predátor.
Čtvrt století výzkumu
Paleontologové získali fosilii v roce 1988 z 42 milionů let staré formace Santiago v okrese San Diego v jižní Kalifornii. Našli spodní čelist a směs dobře zachovalých zubů. Fosilii nalezenou při stavebních pracích poblíž Oceanside pak krátce prostudovali a pak ji umístili do Přírodovědného muzea v San Diegu.
Název Diegoaelurus vanvalkenburghae označuje oblast, v níž byla fosilie nalezena, a vědkyni Blaire Van Valkenburghovou, „jako uznání jejího přínosu k našemu chápání evoluce u masožravých savců a paleoekologie šavlozubých“, uvádí se v článku.
Tento exemplář je prvním machaeroidem, který byl objeven na západním pobřeží USA nebo v jakékoli severoamerické oblasti mimo Utah a Wyoming. Zkameněliny machaeroidů jsou poměrně vzácné, proto je tento objev tak důležitý.
Exemplář nabízí nové poznatky o chování, stravě a evoluci jednoho z prvních savčích predátorů na světě – tvora, který se objevil asi 24 milionů let po vyhynutí všech neptačích dinosaurů. Právě obří zuby byly jeho hlavní evoluční zbraní. Protože byl jedním z prvních savců vybavených takovým chrupem, nemohla se jeho kořist ještě přizpůsobit.
Je důležité zdůraznit, že machaeroidi nejsou machairodové, tedy slavnější velké šavlozubé kočky, které dosahovaly velikosti lvů – machairodové ale žili mnohem později, přibližně v době před deseti miliony lety.
„Jednou z nejzajímavějších věcí, které naše studie přinesla, je zjištění, že tato raná šavlozubá zvířata byla rozmanitější, než jsme si mysleli, a žilo jich více druhů najednou,“ uvedl pro web Gizmodo Poust. „Také nám to říká více o opravdu zajímavém období v historii Severní Ameriky, kdy se velké subtropické deštné lesy rozšířily na jihozápad Spojených států,“ uzavřel.