Díky erupcím na Slunci mohou být tento týden vidět z České republiky vzácné polární záře. Pokud tomu tedy bude přát počasí. První náznaky se objevily už v noci z neděle na pondělí.
Nad Českem byla v noci vidět polární záře. Objevit se může i v dalších dnech
V noci na pondělí bylo možné z Česka zahlédnout polární záři. Nejjasnější byla ve dvou momentech – krátce po půlnoci a pak znovu těsně před druhou ranní. V obou případech byla podle českého astrofotografa Petra Horálka slabě pozorovatelná i pouhýma očima, pokud byl pozorovatel daleko od měst a měl dokonalý výhled k severnímu obzoru.
Aktivní Slunce přináší naději na „nebeské divadlo“
Záře se objevila v důsledku erupce uvolněné ze Slunce před třemi dny z aktivní oblasti AR3663. Ta za poslední dny vyprodukovala další silné erupce spojené s úniky dalších oblak nabitých částic, jejichž část by mohla Zemi zasáhnout v následujících dnech.
Je proto možné, že slabší polární záře budou z našeho území zaznamenatelné i v následujících dnech. „Zájemci by kromě předpovědi počasí měli sledovat i takzvané aurorální monitory, podle kterých mohou usoudit, zda je úkaz skutečně možné vyhlížet, neboť předpovědět s přesností se nikdy nedá. Jeden z takových monitorů je například na tomto nebo na tomto webu,“ radí zájemcům o pozorování Horálek.
Polární záře zachycená v noci na 6. května ze Záhořic na Karlovarsku
Jak vzniká polární záře
Polární záře patří mezi nejkrásnější přírodní úkazy na obloze. Zatímco v polárních oblastech jsou celkem běžné, v zeměpisných šířkách položených jižněji je jejich výskyt vzácný. V Česku to může být zhruba v rozmezí dvou až tří let.
„Polární záře vznikají v důsledku interakce nabitých částic putujících kontinuálně ze Slunce s molekulami a atomy vzduchu ve vysoké atmosféře Země. Běžně se vyskytují mezi 80 až 150 kilometry, vzácněji až do výše 400 kilometrů nad zemským povrchem,“ vysvětluje Horálek, který pracuje ve Fyzikálním ústavu v Opavě. Za interakcí stojí konkrétně protony, elektrony a takzvané alfa částice, které Slunce zpravidla produkuje během silných erupcí v magneticky uzavřených oblacích, takzvaných plazmoidech.
„Země má svůj přirozený magnetický štít, díky němuž je většina tohoto životu nebezpečného záření odkloněna. Část tohoto slunečního materiálu ale uvázne v oblastech okolo zemských magnetických pólů, kde siločáry magnetického pole Země, a tedy i částice, proniknou do naší atmosféry. Tam pak díky srážkám s atomy a molekulami vzduchu dochází k excitaci (i ionizaci) a následnému vyzáření v podobě viditelného světla,“ popisuje proces vzniku polární záře Horálek.
„Tak sledujeme v zemské atmosféře doutnavý výboj, jehož odstíny odpovídají konkrétním hodnotám vyzářené energie. Nejčastější zelená a červená záře patří excitovanému kyslíku, vzácnější modré zabarvení pak odpovídá ionizovanému dusíku. Ale to nejsou jediné emise,“ dodává vědec.
