Znečištění oceánů mikroplasty stále stoupá, věda ale dosud plně neodhalila, jak velký je dopad těchto miniaturních umělohmotných částic na zdraví organismů. Změnit to chtějí izraelští biologové, kteří tento fenomén studují na sumkách, bezobratlých tvorech evolučně podobných člověku.
Sumky jsou mořští živočichové velcí jako dlaň. „Jsou přisedlé k jednomu místu po celý svůj život a podobně jako pumpa filtrují vodu. Mohou nám poskytnout informaci o tom, jak vypadal ekosystém v jejich okolí po dobu jejich života,“ říká spoluautorka studie Gal Veredová z univerzity v Tel Avivu.
Sumkám se daří stejně v křišťálově čisté vodě jako ve vodách znečištěných průmyslovým odpadem. Rozborem jejich těl je možné zjistit množství znečištění v jednotlivých částech moří.
Podle vědců je dobré využívat právě sumky, protože byť vypadají zcela odlišně než lidé, z evolučního hlediska jsou člověku podobné. „I když vůbec nevypadáme jako oni, náš systém je podobný,“ vysvětluje Noa Šenkarová z oddělení zoologie telavivské univerzity. Poznatky získané z jejich organismů tak mohou být užitečnější než ty získané studiem jiných mořských živočichů, například ryb nebo mlžů.
Materiál, který přetrvá stovky let, používáme jednorázově, upozorňují vědci
Do oceánů se dostává ohromné množství plastového odpadu, OSN rychlost znečišťování přirovnala k tomu, jako by se každou minutu do moře vysypal plast z korby jednoho nákladního vozu. Pokud se situace nezlepší, bude za třicet let v mořích více plastů než ryb.
Plast z vody nikdy nezmizí. Rozpadá se na mikročásti o velikosti rýžového zrnka a navazuje se na kapky látek, jaké se nacházejí v kosmetice nebo čisticích prostředcích. V této podobě je konzumují volně žijící zvířata a z nich pak vstupují do potravinového řetězce, vysvětlila Gal Veredová.
V Ejlatu v Rudém moři prohledávala mola a skály a na jedné cihle našla přisedlý celý trs sumek. V laboratoři v jejich tělech našla mikroplasty, jež kdysi možná tvořily původně plastové lahve nebo sáčky, které jsou odhozeny všude u pobřeží Izraele. „Člověk vytvořil materiál, který je schopen přetrvat stovky, tisíce let. A využívá ho jako výrobek na jedno použití, to je paradox,“ poukazuje Gal Veredová.
