I drobné klimatické změny mohou mít dalekosáhlé společenské dopady. Vědci sledovali v historických pramenech, jak ovlivnilo středověké ochlazování, označované za malou dobu ledovou, sedmihradskou (transylvánskou) společnost.
Změny klimatu, se kterými se lidstvo v minulosti setkalo, měly na společnost významný dopad – a to přesto, že byly rozdílem teplot i geografickým rozsahem jen poměrně slabé. Rumunští historici a klimatologové teď společně popsali, jak dopadla takzvaná malá doba ledová na oblast Transylvánie neboli Sedmihradska.
Když se řekne Transylvánie, většině lidí se nejspíš vybaví kníže Vlad III. Dracula, který inspiroval příběhy o upírech, jež jsou populární dodnes. „Hrabě Drákula“ nicméně s Transylvánií nemá nic společného, ve skutečnosti totiž vládl nedalekému Valašsku. Ale Transylvánie měla krvavých tyranů a dobyvatelů dostatek i bez něj. Tímto územím prošlo během středověku rovnou několik invazí – od Maďarů přes Mongoly až po Turky. A podle nové studie region trápilo i klima.
Mráz přichází
Proč přišlo období, během nějž se v některých částech severní polokoule v šestnáctém století ochladilo, není úplně jasné. Vědci pracují se sedmi různými možnými příčinami. Jisté ale je, že teploty opravdu klesly. Svědčí o tom nejen klimatologické důkazy, jako jsou vzorky odebrané z ledovců a usazenin nebo třeba pyl, ale také písemné prameny, tedy kroniky, deníky, matriky a další. Právě se druhým typem pramenů nová studie pracovala.
Malá doba ledová byla obdobím regionálního ochlazení, které se projevilo zejména v oblasti severního Atlantiku, nejednalo se ale o skutečnou dobu ledovou globálního rozsahu.
Vědci se zcela neshodují na jejím časovém ani prostorovém rozsahu, ani na příčinách. Nejčastěji se vymezuje jako období mezi šestnáctým až devatenáctým stoletím, přičemž nejvíce zasáhla sever a střed Evropy. Z příčin se nejčastěji spekuluje o dopadu sopečné aktivity, změnách sluneční činnosti a také o přirozených, částečně cyklických, změnách.
Největší dopady měla v sedmnáctém století, někdy se jí přisuzují společenské zmatky a změny, které vedly ke třicetileté válce.
Podle ní se dopady malé doby ledové v Transylvánii značně lišily od toho, co zažívala západní část Evropy. Tam ve druhé polovině šestnáctého století klesly teploty přibližně o půl stupně Celsia, což se projevilo rovnou v několika ohledech. V Sedmihradsku ale bylo v 16. století mnohem častěji zaznamenáno horké počasí, ne to chladné. Druhá polovina století se tam pak vyznačovala vydatnými srážkami a povodněmi.
„To nás vede k domněnce, že se malá doba ledová mohla v této části Evropy projevit později,“ uvedli autoři práce. Tuto teorii podporují i pozdější spisy, v nichž jsou zmíněny další studené vlny a kruté zimy.
Prameny, které historici prozkoumali, hovoří o mimořádně horké a suché první polovině století. „Jedna přesvědčivá pasáž pochází z historického dokumentu popisujícího léto roku 1540: Prameny vyschly a řeky se zmenšily na pouhé stružky. Na polích padala hospodářská zvířata a ve vzduchu bylo cítit zoufalství, když se lidé shromažďovali v procesích a modlili se za déšť,“ popisují vědci.„Toto živé vyprávění podtrhuje emocionální a duchovní rozměr života v dobách klimatických extrémů,“ dodali.
Malé změny, velké dopady
Takové výkyvy počasí navíc měly často za následek katastrofy, které přímo či nepřímo souvisely s klimatem. K nim v Transylvánii patřilo například třicet let, během nichž zemi pustošila černá smrt neboli mor, třiadvacet let hladomoru a nakonec devět let, během nichž byly zaznamenány invaze sarančat.
Ať už byly extrémy počasí a následné katastrofy jakkoli tragické, mohly být podle vědců příčinou změn ve společnosti. A to takových, které se později staly základem modernější společnosti „Města mohla zavádět infrastrukturu, která byla odolná proti povodním, nebo se populace mohla stěhovat do příznivějších oblastí. Problémy mohly také podnítit technologické inovace, například zdokonalené zavlažovací systémy nebo skladovací zařízení,“ vysvětlil Tudor Caciora, který se na výzkumu podílel.
Lidský faktor
„Kroniky a deníky odhalují, jak lidé tyto události vnímali, jak na ně reagovali a jak je ovlivnily,“ pokračuje Caciora.
Historici upozornili, že výsledky výzkumu jsou sice zajímavé a podnětné, ale jako všechny historické analýzy má práce svá omezení. Zkušenosti, které písemná díla přes generace sdílejí, se dle expertů nutně týkají jen velmi malé části populace už jen proto, že záznamů je málo a gramotná byla jen miniaturní část obyvatel. Zprávy jsou navíc často subjektivní a vždy mají jen krajně omezené geografické měřítko.
Ale především jsou v analyzovaných záznamech „díry“. Vědci například nemají vůbec žádné prameny z prvních patnácti let šestnáctého století v Transylvánii. Především proto, že podle všeho žádné neexistují.
Smysl výzkumu
Přesto tyto záznamy nejenže umožňují nahlédnout do toho, jak mohli lidé v minulosti žít, ale mají význam i pro moderní strategie odolnosti vůči klimatickým změnám, zdůrazňují autoři analýzy. Důležité podle nich je, že se z nich dá vyčíst, jak vypadaly socioekonomické dopady extrémních povětrnostních jevů a jakou roli hrály v lidských dějinách.
„Studium klimatických záznamů je stejně zásadní jako analýza přírodních dokladů o těchto změnách,“ dodává Caciora. „Poskytuje nám to totiž pohled na minulé klimatické události z pohledu konkrétních lidí,“ ocenil.
