Pareidolie je lidská schopnost vidět obličeje v různých neživých předmětech. Nyní ji vědci objevili také u opic.
Makakové vidí obličeje i v oblacích a neživých předmětech. Stejně jako lidé
Tým amerických biologů odhalil, že makakové rhesus jsou schopní, stejně jako lidé, rozeznat vzory připomínající tváře v neživých předmětech. Popsali experiment, při němž to dokázali v odborném časopise Current Biology.
Lidé mají psychologický mechanismus, jemuž se říká pareidolie. Znamená to, že téměř neustále přisuzují neživým objektům vlastnosti lidí – například vidí lidskou tvář v tvaru mraku, nebo tvář Ježíše Krista v toustu. Člověk je jediný živočišný druh, který je tohoto schopen, respektive zatím to nebylo u žádného zvířete pozorováno. Nutno dodat, že pareidolie se liší od pozorování různých skvrn na živých tvorech, které úmyslně připomínají jiná zvířata – například „hadí oči“ na křídlech některých motýlů nebo na housenkách.
Typický případ pareidolie
Vědci předložili makakům fotografie a sledovali, jak na ně budou reagovat. Právě makaky si vybrali proto, že jde nejen o velmi inteligentní tvory značně podobné člověku, ale také proto, že jsou to zvířata hodně společenská – což je podle starších výzkumů o pareidolii u lidí jedním ze základních předpokladů pro tento fenomén.
Co vidí opice
Tým pracoval s pěti opicemi. Vědci jim ukazovali na obrazovce počítače dvojice obrázků – přitom sledovali, jak dlouho se na ně budou dívat. Z dřívějších experimentů totiž víme, že makakové se, opět stejně jako lidé, dívají déle na tváře než na předměty. Opicím byly předloženy snímky věcí, které již předtím lidé označili za podobné tvářím. Makakové navíc byli vybaveni zařízením, které určilo, kam přesně se jejich oči dívají.
- Makak rhesus (Macaca mulatta) technicky vzato není opice, byť tak bývá často označován. Je to úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití. Má sedm poddruhů. Žije v Asii od Afghánistánu přes Indii, Barmu, Thajsko až po Vietnam a jižní Čínu. Obývá celou řadu biotopů od tropických pralesů, přes polopouště až bažinaté oblasti, od nížin až po horská pásma do 3000 metrů n. m.
Experiment potvrdil, že opice trávily u fotek „předmětů podobných tvářím“ více času, přičemž delší dobu sledovaly právě takové části fotek, které připomínaly nějakou konkrétní část tváře – například oči nebo ústa. Nečekané bylo, že při pohledu na tyto snímky nad nimi makakové strávili dokonce více času než nad fotkami opravdových makaků. Je možné, ale výzkum to nebyl schopen prokázat, že opice studovaly, zda jde o náhodu nebo se na fotkách opravdu skrývá něco zajímavého.
Vědci se domnívají, že se tato schopnost u makaků rozvinula zejména proto, že rozpoznávání tváře je u tak sociálních tvorů velmi důležité pro přežití.