Vědci potvrdili, že existuje spojení mezi dětskou agresivitou a trávením času hraním násilných videoher. Jednou z příčin může být například to, že tento typ her většinou postrádá soucit vůči obětem. Během obsáhlé analýzy se američtí výzkumníci z Dartmouth College zaměřili také na roli etnicity a zjistili, že nejvíc videohry podněcují násilí u bělošských dětí.
Výsledky nové studie publikoval časopis Proceedings of the National Academy of Sciences. Výzkumníci se zaměřili na projevy agrese u víc než sedmnácti tisíc dětí a dospívajících ve věku od devíti do devatenácti let.
Takzvaná metaanalýza porovnala výsledky čtyřiadvaceti existujících studií, které vznikly mezi lety 2010 až 2017 a zabývaly se tím, jak násilné videohry v průběhu času ovlivňují chování dětí v reálném životě.
Výzkumy, které vědci porovnávali, byly založené na výpovědích samotných dětí, jejich rodičů, učitelů nebo vrstevníků. Ve středu zájmu vědců byly takové projevy agrese, jako je například fyzické násilí vůči ostatním nebo rvačky. Agresivními myšlenkami nebo slovním násilím se autoři metaanalýzy nezabývali, upozornil New York Post.
Během výzkumu vědci zjistili, že hraní násilných videoher lze dát do souvislosti s mírným nárůstem agresivního chování u dětí. „Na základě našich zjištění se domníváme, že hraní násilných videoher je spojené s následným nárůstem fyzické agrese,“ uvedl vedoucí autor výzkumu, profesor Jay G. Hull z Dartmouth College.
Vzájemnou souvislost navíc nepopřelo ani to, když srovnávané studie braly v potaz další faktory, které mohly agresivitu u dětí povzbuzovat.
Podle Hulla může tento typ her u některých dětí podporovat agresi například tím, že „odměňují“ násilí a nenávistné myšlenky a současně postrádají empatii vůči obětem násilí. Autoři studie proto rodičům radí, aby se jejich potomci tohoto typu videoher vyvarovali. „Povzbuzujte děti k tomu, aby se věnovali jiným, produktivnějším volnočasovým aktivitám,“ zdůraznil vědec.
Vliv násilných videoher na agresivitu se u různých etnických skupin liší
Autoři se během výzkumu zaměřili také na to, jak násilné videohry působí na jednotlivé etnické skupiny, a zjistili, že etnicita hraje v této oblasti větší roli, než se dosud předpokládalo. Podle závěru analýzy násilné videohry nejvíc podněcují agresivitu u bělošských dětí, o něco méně u asiatů, a naopak minimální vliv mají na dospívající hispánce.
Podle vědců tato skutečnost může být pravděpodobně způsobená větším důrazem na empatii vůči obětem mezi východními a hispánskými kulturami a naopak „drsným individualismem“ západní kultury.
V té souvislosti autoři poukázali na to, že někteří kritici tvrzení, že násilné videohry podněcují agresivní chování, provedli svůj výzkum primárně na hispánské populaci. „Kdyby všechny mé studie ukázaly nulové nálezy, také bych byl skeptický, “ poznamenal spoluautor studie James D. Sargent.
Někteří vědci spojitost mezi videohrami a agresivitou odmítají
Přestože řada výzkumníků se shoduje, že hraní násilných videoher u dětí způsobuje nárůst fyzické agresivity, část z nich s tímto tvrzením nesouhlasí.
Žádnou souvislost mezi hraním videoher a růstem agresivity nenašla například studie, kterou letos v lednu představili vědci z britské University of York, a podle výzkumu z roku 2004, který provedla Tajná služba Spojených států amerických, hrála pravidelně videohry pouze jedna osmina školních střelců.
Podle Hulla a jeho týmu by ale výsledky jejich metaanalýzy mohly představovat významnou výzvu hlavním článkům, které výzkumy spojující hraní videoher s fyzickou agresivitou kritizují. Autoři také uvedli, že jejich práce přispěje k tomu, aby nové výzkumy začaly pátrat po příčinách, proč videohry agresivitu povzbuzují a které skupiny lidí jsou nejohroženější.
WHO: Závislost na videohrách je psychická porucha
O videohry se už začala zajímat i Světová zdravotnická organizace, která letos v červnu poprvé uznala závislost na nich psychickou poruchou. Aktualizovaná verze mezinárodní klasifikace nemocí bude oficiálně členským zemím WHO představena v květnu příštího roku. Přijata by měla být v lednu 2022.
Podle zastánců tohoto kroku je rozhodnutí zařadit závislost na hraní videoher na seznam psychických poruch založené na vědeckých důkazech.
Kritici naopak varují například před stigmatizací hráčů a přehnanými obavami rodičů některých dětí, které hrají videohry. Závislostí totiž podle nich trpí pouze zlomek těch, kteří tráví čas těmito hrami.
