Do startu mise ExoMars zbývá necelý rok. Na povrch rudé planety má dopravit vozítko (rover) pojmenované Rosalind Franklinová po ženě, která se podílela na objevu DNA. Stroj se už v britské laboratoři podařilo úspěšně zkompletovat a prošel také sérií náročných testů.
Lovec života se chystá na Mars. Musí být zcela sterilní, aby život naopak nezničil
Mise ExoMars (zdroj: ČT24)
Během další manipulace se ale musí dodržovat mimořádně přísné podmínky: vozítko má totiž na Marsu pátrat po stopách života, a proto nesmí ze Země odnést nic, co by mohlo výzkum ovlivnit. Dokončení roveru Rosalind Franklinová proto muselo probíhat s absolutní přesností, opatrností a ve zcela sterilním prostředí.
Hledač života
„Hlavním cílem mise je pátrání po organických molekulách na povrchu nebo spíše pod povrchem Marsu. Myslíme si, že by se tam mohly vyskytovat ve vrstvě určitého permafrostu,“ uvedl Paul Meacham, hlavní systémový inženýr mise. Vozítko k tomu bude náležitě vybavené: na Mars ponese dvoumetrový vrták, který prorazí cestu ke vzorkům z požadované hloubky.
„Budeme schopni se dostat jeden a půl až dva metry pod povrch, což je zcela jedinečné. Vědci věří, že tam je větší pravděpodobnost objevit nějaké stopy, protože svrchní vrstva je sterilizovaná kosmickým zářením,“ popsal manažer mise Pietro Baglioni.
Pojízdná laboratoř
Rover na vytipovaném místě provede vrt, vyzvedne vzorky půdy a ty následně analyzuje přímo na palubě. Kvůli přesnosti měření se ale musí už na Zemi dodržovat mimořádná opatření. „Hledáme stopy života a nechceme nedopatřením objevit něco, co jsme si přivezli, když se někdo otřel o vozidlo, kýchnul nebo něco podobného,“ vysvětluje Paul Meacham.
Uspokojivě probíhají i testy autonomního navigačního systému. Ten by měl výrazně ulehčit pohyb vozítka po povrchu planety. Podle Meachama by měl rover rozeznat, kde je jízda bezpečná a kde není. „Pokud by se pokusil přejet příliš veliký kámen, mohl by se převrátit a to by znamenalo konec celé mise,“ říká vědec.
Výzvou jsou také testy padákového systému, které se už dvakrát nezdařily. Problém přitom musí konstruktéři vyřešit co nejrychleji. Pokud by se opozdili a propásli startovací okno v červenci, museli by na další vhodný termín čekat celé dva roky.