Americká Parkerova sluneční sonda (Parker Solar Probe) se chystá na několikaletou pouť ke Slunci, kde bude muset odolat vysokým teplotám i radiaci. Jejím smyslem je pomoci vysvětlit, proč je teplota v atmosféře o několik řádů vyšší než na povrchu, tedy u zdroje tepla. Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) také očekává, že díky misi bude schopen lépe předpovídat solární bouře, které mohou poškodit pozemské rozvodné sítě či rušit satelitní navigaci. Start byl plánován na pondělí 6. srpna, musel však být odložen.
Vědci od sondy očekávají odpověď na otázku, proč je povrch Slunce s teplotou okolo 5500 stupňů Celsia výrazně chladnější než koróna, tedy jeho zářící okolí. Teplota v ní dosahuje milionů stupňů Celsia.
„To prostě nedává smysl,“ řekla k tomuto jevu Nicola Foxová, která se na misi podílí. „Máte zdroj tepla a když se od něj vzdalujete, tak je okolí teplejší. Je to jako odcházet od táboráku, ale při vzdalování cítit stále větší teplo. Porušuje to přírodní zákony, porušuje to fyzikální zákony,“ vysvětlila. O tomto jevu existuje několik teorií, žádná ale extrémní rozdíly teplot plně neobjasňuje.
Sonda chráněná štítem
Sonda nebude muset čelit milionovým teplotám. I tak ji čekají extrémy, předpokládá se, že na své trase bude muset vydržet zhruba 1370 stupňů Celsia. Zařízení uvnitř sondy proto ochrání uhlíkový štít. Díky němu teplota zařízení nepřesáhne 30 stupňů Celsia.
Bezproblémový průlet korónou je možný i díky nižší hustotě částic, což znamená menší přenos tepla na sondu. Odborníci NASA to přirovnávají k vložení ruky do rozpálené trouby, což je oproti ponoření ruky do hrnce s vroucí vodou snesitelnější.
Poprvé ke Slunci
Experti hodnotí tuto misi jako mimořádnou událost. Lidstvo totiž vůbec poprvé vysílá do vesmíru aparát, který pronikne do sluneční koróny. Největšího přiblížení dosáhne v závěru roku 2024, kdy se dostane do vzdálenosti 6,2 milionu kilometrů od povrchu Slunce. Dosud nejblíže se k této hvězdě dostala západoněmecká sonda Helios 2, která od ní byla 41,9 milionu kilometrů, a do koróny tak nevstoupila.
Sondu o velikosti osobního auta vynese do kosmu raketa Delta IV Heavy, která patří k nejvýkonnějším nosičům současnosti. Ani tato raketa však nedokáže satelitu poskytnout dostatečnou rychlost nutnou pro náročný let. Proto bude jako vrchní stupeň nosiče připojen ještě raketový motor Star 48, který se o potřebné zrychlení postará. Podobné řešení využila NASA při startu mise New Horizons u rakety Atlas V. Sonda bude na cestě ke Slunci také využívat gravitační manévry při průletu kolem Venuše.
Teď nebo až za rok
NASA původně počítala se startem v pondělí 6. srpna. Na svém webu ale nyní oznámila, že nosná raketa Delta IV Heavy odletí se sluneční sondou z Mysu Canaveral „nejdříve“ v sobotu 11. srpna. Opatrná formulace, kterou americká vesmírná agentura použila, nevylučuje, že i tento termín se může posunout.
Optimální období pro start sondy potrvá do 19. srpna, ale díky alternativním letovým trajektoriím bude možné odletět až do 23. srpna. Pokud se v srpnu nepodaří odstartovat, otevře se podle portálu Spaceflight Now další startovací okno až v květnu příštího roku.
Parkerova solární sonda nese jméno po americkém astrofyzikovi Eugenu Parkerovi, který v 50. letech 20. století správně předpověděl existenci solárního větru. Ten podle vědců vzniká právě v koróně. NASA podle médií vůbec poprvé pro název sondy použila jméno dosud žijícího vědce. Jedenadevadesátiletý Parker k tomu uvedl, že je poctěn.
