Severní sámština, jeden z deseti jazyků, kterými mluví obyvatelé Laponska Sámové, má víc než tři stovky slov pro sníh a zvláštní výrazy pro vyděšeného soba. Má ale takový jazyk šanci přežít na planetě, která se ohřívá? Ptá se se britská stanice BBC.
Klimatická změna krade Sámům v Laponsku slova. Jejich jazyk se mění rychleji než dřív
Překladatel a turistický průvodce Pentti Pieski z města Utsjoki na dalekém finském severu miluje, když může vyjet na své lodi chytat divoké lososy. Za poslední tři roky ale už nevyráží, protože Finsko i Norsko lov divokých lososů atlantských na řece Teno zakázalo, aby chránilo jejich tenčící se populaci. Pro Pieskiho je to dvojnásobná ztráta. Chybí mu rybářské výpravy a také rozhovory, které se obyčejně vedly ve starobylém jazyce, který je pro lov lososů za polárním kruhem typický – v severosámštině.
Tato řeč je nejpoužívanější z deseti sámských jazyků. UNESCO je všechny zařadilo na seznam ohrožených jazyků, které jsou těsně před zánikem. Sámů, kteří se po tisíce let vyrovnávali s extrémy polárního podnebí, dnes v Laponsku žije asi padesát až sto tisíc. Na území dnešního Norska, Švédska a Finska mluví sámskými jazyky asi dvacet až třicet tisíc lidí. Od nejrozšířenější severosámštiny, kterou podle odhadů hovoří zhruba dvacet tisíc lidí, přes mimořádně vzácnou umejskou sámštinu, kterou užívá pouze pětadvacet osob, až po téměř vymřelou terskou sámštinu na ruském území.
Splašení sobi zakořenění v jazyce
Ale tyto obecné údaje nevystihují, jak důležitý význam mají specifické jazyky pro tradiční laponské činnosti, jako je rybolov nebo chov sobů, stejně jako pro pozorování a popis arktického počasí. Sámština má například více než tři sta slov pro sníh, osm slov pro různá roční období a šest rozličných slov pro označení stop sobů, kteří se osaměle potulují. Může jít o soba, který utekl od stáda (ruvggáldat), vyplašeného soba (hiras) nebo soba, který má tendenci se toulat sám (duoddil, jádas, linka, hilbesboazu, meahcehas nebo loavsku). I pro něco tak specifického, jako je vyplašený sob, existuje řada zvláštních slov v závislosti na pohlaví a věku (cohcas, várgu, árgi, biltu, čuosku, dirboges, eaidanas, menodahkes).
Sámové, historický snímek
Podle Klemettiho Näkkäläjärviho, který je předsedou Sámské rady pro klima a výzkumníkem na Helsinské univerzitě a na univerzitě v Oulu, však některá slova týkající se sněhu a povětrnostních podmínek už nejsou potřeba, protože sníh a počasí, na které se vztahují, jsou stále vzácnější nebo postupně mizí právě v důsledku změny klimatu.
Sápmi, jak sami Sámové svou zemi za polárním kruhem nazývají, je region, který se ohřívá čtyřikrát rychleji než zbytek planety. Rostoucí teploty změnily arktický ekosystém, na kterém závisí tradiční způsoby živobytí a obživy Sámů, jako jsou rybolov a chov sobů. Výraz dálkkádatrievdan, klimatická změna, je v severosámštině nově existující slovo a stalo se hojně používaným, uvádí Näkkäläjärvi. „Sámové mluví o změně klimatu celkem často, zejména chovatelé sobů,“ říká.
Sníh už není, co býval
Slovo ealát odkazuje na podmínky, kdy je sníh tak měkký, že se sob může prokopat až k výživným lišejníkům, aniž by mu v tom zabránila vrstva ledu. Vyšší teploty ale vedou k tomu, že na ležící sníh často naprší, a když následuje mráz, vytvoří se tvrdý sníh s ledem na povrchu a ledovými vrstvami uvnitř. Sobi se pak přes led nedostanou k lišejníkům, jimiž se živí.
„Je pravděpodobné, že severosámský výraz ealát také brzy zmizí. Vymizí proto, že takové podmínky už v 21. století nemáme,“ říká Näkkäläjärvi. „Tohle slovo krásně vystihuje spojení mezi přírodou a jazykem, v sámštině potřebujete jedno slovo pro skutečnost, kterou byste v angličtině opisovali třemi nebo více větami,“ vysvětluje Näkkäläjärvi.
Sámská rodina
Podle vědce Näkkäläjärviho má severosámština 360 slov pro popis sněhu. Některá slova se vzhledem k mírnějším zimám a vyšším teplotám z několika málo posledních let používají nyní častěji. Například výrazy suttádat, njáhcu nebo sievlladat, která se vážou k teplejším zimním podmínkám, když sníh začíná tát.
„Naopak slova popisující mrazivé sněžné podmínky se používají čím dál tím méně. Jako třeba slovo jassa znamenající sníh, který leží v létě na kopcích. Ve finském Laponsku zbylo jen velmi málo míst, na kterých ještě v létě jassa leží,“ říká vědec.
Pentti Pieski si všímá, že sámský slovník popisující škálu sněžných podmínek se za posledních dvacet let zmenšil. Ve skutečnosti jsou to ale celá roční období, která z používané slovní zásoby pomalu mizí. „V severním Laponsku jsme ještě před dvaceti lety mluvili o tom, že máme osm ročních období. Jedno z nich ‚jaro-léto‘ nenastává už každý rok, takže je docela možné, že ze slovníku v budoucnosti také zmizí,“ vylíčil.
Pieski si všímá i dalších výrazných změn v ročních obdobích. Podzimy jsou delší, je méně sněhu, který také dříve odtává. Když se odlamují kusy ledu na řece, jsou menší a způsobují menší škody. Léta jsou teplejší a je také jednoznačně více deštivých dnů v průběhu června a července, dodává Pieski.