Přítomnost oxidu uhličitého na jednom z měsíců planety Jupiter patrně dokazuje, že se pod jeho ledovým povrchem ukrývá oceán, možný zdroj života. Podle agentury AFP to zjistili američtí vědci za pomoci výkonného teleskopu Jamese Webba. Jejich výzkum téměř vylučuje, že by oxid uhličitý mohl pocházet z jiného zdroje, než je voda. Zda jsou v oceánu přítomné další prvky potřebné pro vznik života, zatím není jasné.
Dva týmy amerických vědců se pomocí teleskopu a jeho infračerveného vidění pokoušely zmapovat povrch měsíce Europa. Největší koncentrace oxidu uhličitého výzkumníci objevili v oblasti široké přibližně 1800 kilometrů, která se ukrývá pod povrchem plným vyvýšenin a propadlin.
To podle nich vylučuje možnost jiného vysvětlení přítomnosti CO2, například z meteoritů. Jedna z tezí hovoří o tom, že by oceán pod ledovým povrchem mohl být teplý a tím způsobovat zmíněné nepravidelnosti terénu.
Ve stejné oblasti pojmenované Tara Regio vědci objevili také látku podobnou klasické kuchyňské soli.
„Nyní máme oxid uhličitý, sůl a pomalu začínáme více poznávat vnitřní chemii (Europy),“ řekla AFP hlavní autorka studie Samantha Trumbová z americké Cornellovy univerzity.
Do potvrzení, zda může voda pod ledem skutečně poskytovat všechny podmínky ke vzniku života, je ovšem podle odborníků ještě daleko.
Vědci jsou již delší dobu přesvědčeni, že Europa a další dva ledové měsíce na oběžné dráze největší planety sluneční soustavy – Callisto a obrovský Ganymedes – obsahují vodu. Mimo jiné kvůli jejich bližšímu prozkoumání vyslala letos Evropská vesmírná agentura (ESA) k planetě svou první misi v podobě sondy Juice. Dorazit by měla za osm let.
Kde se vzala voda na Europě
Oceán je na Europě ukrytý pod masivní vrstvou ledu. Vědci se domnívají, že ledový krunýř Europy je silný 15 až 25 kilometrů – a pod ním je oceán o hloubce 60 až 150 kilometrů. A to znamená, že přestože má Europa jen čtvrtinu průměru Země, její oceán může obsahovat dvakrát více vody než všechny pozemské oceány dohromady.
To je sice fascinující poznatek, ale pro lidstvo by byl spíše negativní – tato voda by byla pro lidstvo nedostupnou. Provrtat se do hloubky dvou desítek kilometrů je zcela mimo lidské schopnosti.
Nedávné výzkumy ale naznačily, že by mohlo být možné se k této vodě dostat. Roku 2019 se totiž povedlo poprvé zaznamenat, že se voda zpod ledu dostává nad něj – v podobě jakýchsi chocholů. NASA předpokládá, že dostávají na povrch tím, že silné gravitační působení táhne vodu směrem vzhůru, podobně jako Měsíc u Země způsobuje příliv a odliv. Jenže na Europě je to díky obří Jupiterově mase mnohem silnější, takže voda občas prorazí na povrch a uniká tak z něj ven.
Vědci doufají, že se někdy dostanou se sondou dostatečně blízko této vodní erupci a budou ji moci pozorovat z bezprostřední blízkosti.
