Zákaz prodeje automobilů s benzinovým či naftovým motorem od roku 2040, 2030 i 2025. Stále více vlád navrhuje právě to. Jak vážně ale máme tyto termíny brát? Téma postupné eliminace motorů spalujících tradiční paliva z trhu se dostalo do popředí kvůli skandálu, který odstartovala německá automobilka Volkswagen, když se v USA přiznala k podvádění při testech emisí naftových motorů. Dalším krokem byl požadavek měst v Německu, a nejen tam, nepouštět do centra vozy s naftovým motorem.
Politické ideje ale přinášejí překážky do reálného světa. Za prvé je třeba vybudovat zásadně více nabíjecích stanic, což si vyžádá nemalé náklady. Když k tomu připočteme miliony pracovních míst spojených s výrobou spalovacích motorů, je v řadě ohledů nesmírně těžké udělat politické rozhodnutí.
„Domnívám se, že většina lidí, zejména ve městech, chce změnu,“ říká podle agentury AP člen Zelených Dieter Janacek, jehož strana požaduje ukončit prodej benzinových a naftových aut do roku 2030. Řada lidí podle něho pohlíží na spalovací motory skepticky právě proto, že s emisemi musí žít. Více než polovina obyvatel širšího centra Mnichova, kde Janacek žije, ani nemá vlastní auto.
Zatím však neexistuje dostatek veřejných nabíjecích stanic, takže delší výlet elektromobilem je prakticky nemožný. Podle odborníků se elektřina v pohánění automobilů vyrovná benzinu a naftě co do nákladů a pohodlí někdy kolem roku 2020. To už by měla existovat lepší infrastruktura a baterie by měly mít větší výdrž.
A pak je tu dopad na výrobce benzinových a naftových motorů. Pokud nebudou smět do prodeje od roku 2030, zákaz bude mít v Německu přímý i nepřímý dopad na více než 600 000 pracovních míst, což představuje deset procent práceschopného obyvatelstva. Vyplývá to ze studie Sdružení automobilového průmyslu. Možná právě proto jsou vládní termíny ukončení prodeje tradičních motorů tak vágní.
Norsko bez benzinu do osmi let
Průbojné je v tomto směru Norsko, ale i tam je termín 2025 definován jako cíl, kterého má být dosaženo, nikoli jako pevné datum zákazu. Norsko chce v té době zakázat prodej benzinových a naftových vozů, hybridních aut se týkat nemá. Francie a Británie koketují s rokem 2040. To je ale za tak dlouho, že u moci bude jiná politická garnitura, navíc vývoj technologie je dnes těžké předpovědět.
„Je snadné něco říct, zvlášť když v roce 2040 už dnešní politici nebudou rozhodovat. Realita je ale jiná,“ prohlásil Brett Smith z michiganského Střediska pro výzkum v automobilovém průmyslu.
Infrastruktura benzinového světa je všude
Co se stane s hodnotou aut se spalovacím motorem, která budou jejich majitelé muset prodat? Co se stane s čerpacími stanicemi a jejich vlastníky? „To všechno jsou stěžejní otázky, na které politici při vyslovení termínů ve skutečnosti ani nechtějí myslet,“ říká Smith.
Stejně jako termíny jsou důležité i pobídky, které vlády nabízejí automobilovému odvětví a spotřebitelům. V Norsku není elektřina zatížena 25procentní daní z přidané hodnoty ani jinými poplatky. Nutno podotknout, že valná část produkce elektřiny v Norsku pochází z vodních elektráren, nikoli ze spalování fosilních paliv. To znamená, že vyšší poptávka automobilistů po elektřině neznamená více emisí.
Elektřina, nebo modernizace?
Výrobci automobilů v současné době investují jak do modernizace tradičních motorů, tak do nových technologií. Například německý Daimler vynaložil tři miliardy eur (78 miliard Kč) na vývoj nového nízkoemisního dieselového motoru, který je již v některých sedanech třídy E. Současně dává deset miliard eur (260 miliard Kč) do vývoje vozů s elektrickým motorem a do technologie autonomního řízení.
Definovaná data jsou „spíše pokyny, a teprve když se termín přiblíží, zjistíme, co dělat“. „Není to nerozumný přístup,“ soudí Smith. A jak v této souvislosti uvedl ředitel Střediska pro výzkum automobilového průmyslu při univerzitě v Duisburgu Ferdinand Dudenhöffer, stanovení termínů je pro podniky přínosné. Jasné datum znamená, že si pro budoucnost mohou vytvořit jasný plán.
