Řada lidí mívá pocit, že se o víkendu oproti pracovním dnům pravidelně zhoršuje počasí, a existují i staré teorie, které tuto domněnku podporují. Klimatologické údaje nicméně prokazují opak; rozdíly sice existují, jsou ovšem zanedbatelné.
„Po slunečném pracovním týdnu nás o víkendu zasáhne zvlněná studená fronta, která přinese velkou oblačnost, srážky a ochlazení.“ Přesně tato věta občas uvozuje předpověď počasí na území České republiky a řadě lidí v takovém případě vytane na mysli, že na víkend bude zase jako naschvál „ošklivo“.
Meteorologie nebo psychologie?
Meteorologové se s touto doměnkou potkávají poměrně často a dlouhodobě a na její podporu se před lety dokonce objevila studie, která se jev pokoušela zdůvodnit.
Během pracovních dnů lidé jezdí auty, průmysl běží bez útlumu, fungují továrny, školy, podniky. Při většině těchto činností se do atmosféry dostávají produkty spalování, které pak ve formě kondenzačních jader vedou ke vzniku oblaků a srážek. Protože se během týdne ve vzduchu hromadí, má to vést právě na konci pracovního týdne a o víkendu k velké oblačnosti a srážkám.
Je to ale skutečně tak, nebo jde spíš o dojem související s nastavením lidské psychiky? Dva volné dny na konci týdne chce totiž řada lidí trávit venku, a tak vnímá počasí mnohem citlivěji než během pracovního týdne, a když dorazí déšť, vryje se jim to do paměti, protože hatí volnočasové plány. Deštivý víkend se tak v naší paměti většinou zapíše mnohem hlouběji než klidně i více víkendů slunečných, respektive bezesrážkových.
Pravda je v číslech
Skutečnost nejlépe vyjeví klimatologické údaje za delší časové období, když se zaměříme zvlášť na všední (pracovní) dny a zvlášť na víkendy. Ideálními parametry v tomto ohledu jsou délka trvání slunečního svitu a podíl dní se srážkami. A jak vyplývá ze srovnání dat pro víkendové a všední dny v Brně, které provedli kolegové z brněnské pobočky ČHMÚ, rozdíly sice existují, jsou ale zanedbatelně malé.
Víkendové dny přinášejí v průměru o 2 minuty a 26 sekund kratší trvání slunečního svitu, což je statisticky zcela nevýznamný rozdíl. V případě počtu dní se srážkami (aby daný den byl takto klasifikován, musely spadnout alespoň dvě desetiny milimetrů srážek) dosáhl rozdíl sedmi desetin procenta, opět to je tedy statisticky nevýznamná odlišnost.
Případné rozdíly v jednotlivých dekádách se zpravidla vzájemně vykompenzovaly – pokud tedy v jednom desetiletí platilo, že ve všední dny přichází častěji „lepší“ počasí, v dalším desetiletí se to obrátilo ve prospěch víkendu. A podobné údaje lze zjistit i z měření dalších stanic. Objektivní údaje tedy potvrzují, že domněnka o zhoršování počasí na víkend opravdu neplatí.
Konec dalšího mýtu
A jak je to s oním vlivem znečištění produkovaným během týdne, které by mělo vést k deštivým víkendům? Ani tento závěr neplatí; v reálné atmosféře je totiž počet oněch kondenzačních jader, na kterých vznikají zárodky vodních kapiček (nejprve oblaky, posléze srážky), zpravidla dostatečný sám o sobě.
Problém bývá naopak s vodní párou – pokud jí vzduch obsahuje málo, je tedy suchý, může být těchto jader jakékoliv množství, ale ke vzniku oblaků, natož srážek v žádném případě nedojde. Rozhodující tedy je, jestli proudí, nebo neproudí do dané oblasti vzduch vlhký.
Určitý vliv nicméně může mít odpadní teplo produkované lidskými aktivitami – v případě Česka sice není tak velký rozdíl mezi víkendem a všedními dny (i když doprava bývá o víkendech slabší), ale například ve velkých městech ve vnitrozemí USA byl při pečlivém zkoumání rozdíl několika desetin stupně Celsia opravdu zjištěn. Otázka ale je, jestli lidé jsou tyto desetinové rozdíly schopni vůbec postřehnout.
Cykly existují
Konečně je vhodné zmínit ještě jednu záležitost, která souvisí s charakterem cirkulace a její tendencí opakovat podobné situace, respektive cykly. Jak totiž vyplývá z pozorování, přirozená délka jednoho takového cyklu bývá kolem pěti až sedmi dnů. Jinými slovy, pokud například dorazí v sobotu studená fronta, je poměrně pravděpodobné, že následující pátek až neděli bude následovat další.
Může se tak stát, že třeba dva až tři víkendy po sobě se opakuje podobný průběh počasí se zhoršením na začátku víkendu (deštivá sobota) a zlepšováním, když víkend končí (nedělní západ slunce už je možné sledovat).
Tato přirozená perioda opakování ale bývá občas narušena, když dochází k výraznější změně povětrnostní situace, rovněž jednotlivé studené fronty můžou mít různou výraznost a být doprovázeny odlišnou podobou počasí.
Uvedenou vlastnost tedy nelze automaticky použít pro předpověď na další víkend – numerické předpovědní modely budou mít v tomto případě mnohem lepší úspěšnost. A navíc, někdy se zase cyklus posune tak, že fronta dorazí na začátku týdne a než přijde pátek, počasí se zlepší. Pak může následovat několik slunečných a suchých víkendů po sobě.
