S pomocí nově objevené fosilie popsali vědci nečekaný příběh prehistorické ryby Qikiqtania. Její příbuzní patřili mezi první tvory, kteří vystoupili z vody na souš, tento druh ale zvolil opačný směr – a rozhodl se ze souše vrátit k vodnímu životu.
Během pandemie se na internetu šířil mem, na němž je vyobrazen Tiktaalik roseae, druh pozdně devonské nozdraté ryby, který se před 375 miliony let poprvé dostal z vody na souš. Většina vtipů ukazuje Tiktaalika, jak vystrkuje hlavu z vody a je připraven vylézt na břeh, zatímco ruka mimo záběr mu hrozí srolovanými novinami nebo klackem – někdy ho dokonce člověk přímo zahání zpět do vody.
Mem pracuje s nechutí k modernímu životu; jeho autoři by si přáli vrátit se v čase, zahnat Tiktaalika zpátky do moře a zastavit evoluci v jejích počátcích – a ušetřit si tak současnost plnou válek a pandemií.
Nová studie teď ukazuje, že jeden z blízkých příbuzných Tiktaalika přesně tohle udělal: po krátkém flirtování se životem na souši se rozhodl vrátit k životu ve vodě. Popsal to výzkum paleontologa Shubina, který Tiktaalika v roce 2004 spoluobjevil.
Kost jako bumerang
Tento druh ryby, který se Tiktaalikovi velmi podobá, měl vlastnosti, díky nimž je vhodnější pro život ve vodě než jeho odvážnější příbuzný. Qikiqtania wakei byla malá; měřila pouhých třicet centimetrů, zatímco Tiktaalik mohl dorůstat až tří metrů. Zachovala se z ní část horní končetiny, která je velice dobře uzpůsobená pro pohyb ve vodě – přitom její předkové už začali využívat své přeměněné ploutve pro chůzi.
„Nejprve jsme si mysleli, že by to mohl být mladý Tiktaalik, protože byl menší a možná se některé z těchto procesů ještě nevyvinuly,“ řekl Shubin. „Ale pažní kost je hladká a má tvar bumerangu a nemá prvky, které by ji podporovaly při pohybu na souši. Je to pozoruhodně odlišné a naznačuje to něco nového.“ Jeho tým tvora popsal 20. července 2022 v časopise Nature.
Pokus – omyl
Qikiqtania je o něco starší než Tiktaalik, ale ne o moc. Analýza, kterou tým provedl, ji stejně jako Tiktaalik řadí mezi vůbec nejstarších známé tvory vybavené končetinami s obdobou prstů. Zajímavé ale je, že tato ploutev sice byla vhodná spíše k plavání, ani ona nebyla zcela podobná těm rybím. Měla zahnutý tvar podobný spíše pádlu než vějířovitým ploutvím, jaké mívají ryby.
„Máme tendenci si myslet, že se zvířata vyvíjela po přímé linii, která spojuje jejich prehistorické formy s nějakým dnes žijícím tvorem, ale Qikiqtania ukazuje, že někteří živočichové se vydali po jiné cestě, která jim ale nevyšla,“ uvedli autoři.
„Tiktaalik je často považován za přechodného živočicha, protože je na něm snadno vidět postupný vzorec změn od života ve vodě k životu na souši. Víme však, že v evoluci nejsou věci vždy tak jednoduché,“ dodávají paleontologové. „Do této části historie obratlovců se nám často nedaří nahlédnout. Teprve teď začínáme odhalovat tuto rozmanitost a získávat představu o ekologii a jedinečných adaptacích těchto živočichů.“
