Původ lidské hudby je zřejmě mnohem starší, než se předpokládalo. Lemur indri z Madagaskaru komunikuje pomocí zvuků, které vědci označují jako písně – mají totiž rytmus a zní i trošku podobně jako zpěv. Zní jako vuvuzela, dětská trumpeta nebo pohádkový hejla. Podle vědců z Univerzity ve Warwicku naznačuje tato pozoruhodná komunikace, jak a proč začali zpívat lidé.
Lemuři indri žijí v malých rodinných skupinách v madagaskarském deštném pralese. Jsou to velmi sociální zvířata schopná značně složité komunikace. Dorozumívají se pomocí písní podobně jako ptáci a lidé. Používají také rytmické vokalizace jako poplašné volání, aby upozornili členy rodiny na predátory nebo na jiné skupiny.
Vědci zjistili, že tito lemuři mají ve své komunikaci takzvanou „izochronii“ neboli rovnoměrnost. To znamená, že časy mezi jednotlivými zvuky nebo tóny jsou stejné, což vytváří stálý výskyt událostí v pravidelných intervalech a výsledkem je konzistentní rytmus – podobně jako v hudbě. Například v izochronním vzorci by jednotlivé tóny nebo údery byly od sebe rovnoměrně vzdáleny – jako tikání hodin.
Lemuři předčí zpěvné ptáky
Přírodovědci teď velmi detailně analyzovali 820 lemuřích písní, které zahrnovaly zvuky nahrané od 51 indriů žijících ve volné přírodě. Pokoušeli se v nich najít právě izochronii. Analýza odhalila, že izochronie tam opravdu byla, a to dokonce v úplně všech písních a poplašných voláních. To podle autorů studie potvrzuje, že právě tento fenomén je základním aspektem komunikace indriů. Jeden typ písně navíc vykazoval dokonce tři odlišné hlasové rytmy.
„Tento objev řadí tyto lemury mezi zvířata s největším počtem vokálních rytmů sdílených s lidským hudebním repertoárem, předčí tak dokonce zpěvné ptáky a všechny savce,“ zdůrazňují autoři. Podle nich to naznačuje, že některé prvky lidské hudby mohou mít mnohem starší kořeny, než se předpokládalo. Vyvinuly se totiž už v tak staré linii primátů, jako jsou právě lemuři.
Hypotéza, pro kterou ovšem bude dost těžké najít další důkazy, říká, že na samotném začátku hudby by mohla být právě poplašná volání, jež jsou pravděpodobně mnohem starší než složitější zvukové projevy. Mohla tedy představovat předpotopní rytmus, z něhož se vyvinuly další rytmické vzorce, na jejichž konci stojí třeba Dvořákova Novosvětská.
„Naše studie rozšiřuje náš předchozí výzkum, který jako první dokázal identifikovat dva rytmy společné s lidskou hudbou. V tomto novém výzkumu jsme izolovali třetí rytmus a rozšířili naši analýzu mimo písně i na další volání,“ shrnují autoři. Výsledky podle nich vylepšují pohled na evoluční kořeny hudebního rytmu a ukazují, že základní prvky lidské hudby se dají vystopovat až k raným komunikačním systémům primátů.
