Čeští vědci vyvíjejí chytrou endoprotézu, která dokáže sama rozpoznat vznikající infekci. Mělo by to snížit množství pooperačních komplikací po výměně kloubu.
Tato kloubní náhrada v sobě bude mít zařízení, které případný problém rovnou nahlásí lékaři. Projekt podporuje Technologická agentura České republiky.
Příkladem muže, jemuž se může taková endoprotéza hodit, je Karel Novák, který dostal kvůli dlouhodobým potížím s kolenem umělý kloub. Operaci má už za sebou, nyní ho čeká rehabilitace. „Tak začaly nejdřív takový bolesti chvilkový, jako když vám někdo podrazí kolena. Pak už to bolelo při chůzi, na kole, furt,“ stěžuje si.
Implantát sám hlídá
Lékaři u takových pacientů musí sledovat a hlídat například to, jestli v jejich tělech nevzniká infekce. Problém je, že se může objevit a tedy i způsobit problém dokonce i několik let po zákroku. „Znamená to většinou pak nejméně dvě operace. My tu endoprotézu musíme vysekat z kosti, pacientovi musíme vyčistit celou tu oblast,“ uvádí lékař David Jahoda z Fakultní nemocnice Motol. Do postiženého místa se dá léčivá vložka, která působí minimálně měsíc a půl. Až potom se voperuje náhrada nová.
Chytré endoprotézy, které samy dokážou rozpoznat infekci v těle, by mohly tuto komplikaci vyřešit – a to díky speciálnímu zařízení, které bude uvnitř. Elektronika uvnitř implantátu detekuje bakteriální infekcí. Když se to stane, vyšle implantát signál přes chytrý telefon a upozorní sám lékaře. Ten může včas zasáhnout a pacient se díky rychlosti takového zákroku pouhými léky vyhne náročné výměně náhrady.
David Jahoda vysvětluje: „Když uděláme rychle diagnózu, můžeme postupovat tak, že se ta endoprotéza jen vyčistí, nechá se ta původní a spolu s antibiotiky můžeme infekci zaléčit.“
Protéza musí vydržet všechno
Odolnost implantátu teď testují vědci z ČVUT. Matěj Daniel ze Strojní fakulty vysvětluje, proč je to tak složité a důležité současně: „Je zásadní, aby se protéza nezlomila, nepoškodila, protože to zatížení, které působí v těle, je velké. Kvůli tomu máme test, kdy protézu máme zalitou v materiálu, který má podobné vlastnosti jako kosti. Následně ji testujeme na únavu, tedy cyklicky zatěžujeme na tom stroji.“
Implantát musí vydržet minimálně milion cyklů. Teprve potom přijde na řadu klinické testování. Pomáhat pacientům by tato revoluční technologie mohla již zhruba za pět let.
