Oxytocin může zesilovat nejen pozitivní emoce, jak si dříve vědci mysleli, ale také emoce negativní. Dokazuje to nová studie z Kalifornské univerzity.
Oxytocin, známý také jako hormon lásky, může mít i negativní účinky. Podle nové studie vědců z Kalifornské univerzity může zvýšená hladina oxytocinu u žen, které mají špatné sociální zkušenosti z minulosti, vyvolávat větší strach ze sociální interakce než dříve. Informoval o tom článek v časopisu Biological Psychiatry.
„Výsledky nasvědčují tomu, že se musíme vzdát jednoduchého tvrzení, že oxytocin je dobrý, a přijmout sofistikovanější teorii,“ řekl jeden z autorů studie Brian Trainor.
Hormon lásky zesiluje dobré i špatné pocity
Dříve se vědci domnívali, že zvýšená hladina hormonu lásky jedinci vždy navodí lepší pocity. Nový výzkum však nasvědčuje tomu, že oxytocin zesiluje pocity, které jedinec má v dané společenské situaci, ať už jsou dobré, či špatné.
U samiček myší, které byly v minulosti vystaveny špatným zkušenostem, vzrostla po zvýšení hladiny oxytocinu nervozita a úzkostlivost. Po zablokování efektu hormonu s pomocí oxytocinových inhibitorů byly myši více otevřené novým interakcím. Efekt byl podle vědců stejný jako po podání antidepresiv či léků proti úzkosti s tím rozdílem, že v případě zmíněných medikamentů se dlouhodobý účinek může dostavit až po čtyřech týdnech.
Pokusy u myší naznačují působení u člověka
Ze studie vyplynulo, že oxytocin může mít dobré i špatné účinky. Vědci chtěli zjistit, proč tomu tak je. Studovali proto efekt hormonu na myší mozek. V případě myší, které byly vystaveny nepříjemné situaci, byl hormon více aktivní v části mozku, které se říká amygdala a zodpovídá za uchování paměťových stop spojených s emočními prožitky, včetně úzkosti. Když byl použit inhibitor oxytocinu, ovlivnil tuto oblast a myši ucítily do 30 minut úlevu. Vědci se domnívají, že tato metoda by mohla být použita při léčbě úzkosti či deprese.
U samečků myší byly při stejném experimentu vypozorovány jiné účinky. Zatímco samičky, které byly vystaveny nepříjemné situaci, se po zvýšení hladiny oxytocinu začaly vyhýbat interakcím, samci ve stejném případě začali být více zmatení, a to i v pro ně známém prostředí klece. U myších samečků byla také snížena kognitivní flexibilita - při hraní stejné hry s mírnou změnou pravidel se těžko adaptovali. Rozdílné reakce samiček a samečků podle vědců souvisejí s různými hormony u obou pohlaví.
