Pokud se organismy upravené pomocí genetického nástroje CRISPR dostanou do volné přírody, mohly by tam způsobit nečekané problémy. Takové genetické úpravy jsou příliš silné a mohou se přenášet dále, než vědci dosud předpokládali.
Nástroje na úpravu genů se v poslední době šíří stále rychleji. Zejména „genetické nůžky“ CRISPR jsou nesmírně účinné jak v medicíně, tak v dalších oblastech, kde může cílená změna genů pomáhat. Podařilo se tak vyléčit rakovinu, vrátit kůži chlapci s nevyléčitelnou nemocí a mnoho dalších úspěchů.
Nyní však skupina vědců varuje: tyto genetické úpravy jsou příliš silné, neměly by se dostat do volné přírody.
O CRISPRU se totiž uvažuje také jako o zbrani proti přemnoženým potkanům, komárům přenášejícím malárii a dalším pohromám. Na rizika, která jsou s tím spojená, nyní upozornily rovnou dvě studie.
Příliš silné geny
Standardní úprava genů pomocí CRISPRu vytváří genová spojení tak silná, že upravená DNA se může velice rychle šířit populací, a to i pokud se do přírody vypustí jen malý počet takto vylepšených zvířat.
Změněné geny se tak snadno mohou dostat i na území, kde se s jejich šířením vůbec nepočítalo, upozorňují výzkumníci, jimž to ukázala počítačová simulace. Popsali to ve článku, který vyšel na odborném webu bioRxiv.org. To by mohlo vést k nepředpověditelným problémům, které by mohly mít negativní dopad na zasažené ekosystémy, varují zase vědci ve studii, jež vyšla shodou okolností stejný den v časopisu PLOS Biology.
„Musíme vylézt ven z naší slonovinové věže a začít vést otevřenou diskuzi, protože tohle ekologické genové inženýrství bude mít dopad na všechny,“ argumentuje Kevin Esvelt z Massachusettského technologického institutu (MIT), který se podílel na obou výše citovaných studiích.
Proč je to podle něj takový problém? Země a její ekosystémy jsou totiž natolik rozmanité, že je nelze „zglajchšaltovat“ – tedy rostlina, která je pro jedno území pohromou, může být na jiném místě planety pozitivním základem, na němž spočívá celý ekosystém. Jenže genetické úpravy vyvolané CRISPRem na to neberou ohledy. Pokud by měly zničit nějaký plevel, mohly by tuto rostlinu nechtěně zahubit na celé Zemi.
Experimenty už začaly. Zatím v laboratořích
Není to žádná teoretická diskuze, tyto změny už biologové na řadě organismů provádějí – pomocí CRISPRu už upravili například kvasnice, octomilky a dokonce několik druhů komárů. Žádný z těchto geneticky upravených organismů však zatím neopustil laboratoř.
Vědci se mezitím pokoušejí vyvinout něco jako „genetickou brzdu“, která by měla zabránit, aby se genetické změny přenášely na další generace – mělo by se jednat o něco jako autodestrukční systém, který by měl genetickou změnu po přenesení na další organismus zničit.
„Hlavní obavou je, že současné genetické změny jsou zřejmě příliš silné na to, abychom je mohli použít volně,“ uvedl genetik Neil Gemmel z novozélandské univerzity Otago v Dunedinu, který pracoval na druhé ze studií.
Právě jeho rodný Nový Zéland je jednou ze zemí, kdy by se mohli geneticky upravení tvorové objevit nejdříve. Tento ostrovní stát se totiž roku 2016 rozhodl zcela vymýtit přemnožené invazivní druhy – především potkany, kusu liščí a lasice hranostaje, které ničí tamní přírodu.
Genetické inženýrství by mohlo tamní problém vyřešit poměrně rychle a elegantně – ale co když se pak ničivá změna třeba na lasičkách dostane z ostrova a poškodí jejich populaci na místech, kde přírodě pomáhají?
Vědci v těchto pracích jen nekritizují a nepřinášejí apokalyptické scénáře, také přicházejí s konstruktivními návrhy řešení, jak vytvořit méně stabilní genetickou změnu, která by se na další generace přenášela s menší pravděpodobností a hůř by se u nich ujala. Jeden takový scénář testuje právě profesor Esvelt na MIT – pokouší se vytvořit takovou úpravu na hlísticích.
