Některé druhy mravenců se vyvíjejí směrem k větší specializaci, jak je v přírodě běžné. Ale když je toho zapotřebí, dokáží se vrátit zpět ke starší a méně specializované podobě, která jim vyhovuje více.
Evoluce se může „obrátit“, ukázali vědci na mravencích
Mravencům z rodu Cephalotes se říká „želví mravenci“. Žijí na stromech, kde dokonale využívají své bizarně vypadající hlavy. Ty připomínají želvy a slouží jim k tomu, aby jimi blokovali přístup do svých obydlí. Hlavy tak fungují podobně jako barikády nebo třeba dveře.
Různí mravenci mají hlavy tvarované odlišně: některé jsou kulaté a připomínají víka od kanálů – mohou tak dokonale zakrýt otvor. Jiní je mají drobnější a ve tvaru čtverce – ti fungují jako vojáci skrývající se za překrývajícími se štíty.
Vědci, kteří tyto mravence detailně studovali, na vývoji tvarů hlav prokázali, že evoluce umí znovu přinést i schopnosti, které zmizely. Myrmekologové (tedy experti na mravence) to nyní popsali v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences.
„Normálně by se zdálo, že jakmile se nějaký druh specializuje, tak už v této specializaci zůstane,“ popsal Daniel Kronauer, který tyto mravence sledoval. „Ale želví mravenci jsou zajímavým případem velmi dynamické evoluce, která probíhá jak směrem vpřed, tak i zpět.“
Stvořeni pro evoluci
Želví mravenci mají řadu specializací, které jim umožňují být ideálně vybaveni pro plnění nejrůznějších rolí. U společenského hmyzu to je velmi časté, takže podobně jako včely, i tito mravenci mají královny, dělníky a další. Pro jejich vojáky spočívá specializace v tom, že mají obří hlavy, které jim slouží jako štíty.
Jenže není hlava jako hlava. Vědci totiž odhalili, že se hlavy největších a nejmenších mravenců mohou velikostí lišit až čtyřnásobně. „Abych to lidem přiblížil víc, tak jim říkám, že ten nejmenší mravenec by si mohl stoupnout na hlavu toho největšího,“ uvedl hlavní autor výzkumu Scott Powell z Univerzity George Washingtona.
Hlavy se podle vědců řídí tím, jaké tunely daný druh mravence využívá. Mravenci sami tunely „nerazí“, ale používají ty, které vytváří dřevokazný hmyz. Pak se tomuto prostředí přizpůsobují: rychle objevené tunely obsadí a mění je tak, aby pro ně byly obyvatelné.
Genetická analýza 89 druhů těchto mravenců ukázala, že evoluce si s nimi zajímavě pohrávala, popisují autoři studie. Voják nejstaršího známého zástupce tohoto rodu, který žil před asi 45 miliony lety, měl hlavu ve tvaru čtverce. Z něj vzešlo několik druhů želvích mravenců – vojáci některých mají hlavy velmi specializované na extra velké nebo naopak výjimečně malé otvory. Jiné druhy ale vojáky nemají vůbec.
Tento vývoj se přitom v dějinách dynamicky měnil, byly doby, kdy se preferovala specializace, ale pak od ní mravenci dokázali „ustoupit“ zpět a stali se znovu jednoduššími s méně komplikovanými hlavami.
„Hřiště, na němž si evoluce hraje, je ještě větší, než jsme si mysleli,“ komentovali autoři výsledky.