Američtí ekonomové studovali uhlíkovou stopu několika pomerančů, které se dostávají na americký trh. Ve své analýze dospěli k překvapivému výsledku, který nepotvrzuje obavy spojené s ekologicky nákladným dovozem. Ovoce, které se transportovalo přes půlku světa, totiž mělo nižší uhlíkovou stopu než to dopravované z nedalekých oblastí.
Dovoz ovoce přes půl planety nemusí nutně škodit, ukázalo stopování amerických pomerančů
Vědci Eric Bell a Arpad Horvath z Kalifornské univerzity v Berkeley se věnovali analýze uhlíkové stopy pomerančů, které se prodávají v Los Angeles, New Yorku, Chicagu a Atlantě a pocházejí z Kalifornie, Floridy, Mexika a Chile. Výsledek jejich „stopování“ byl relativně překvapivý. Pokud jde o uhlíkovou stopu, jako určující faktor se totiž neukázala vzdálenost, ale způsob přepravy.
Pomeranče, které do amerických měst cestovaly z dálav, transportovaly obří kontejnerové lodě. Ty naráz unesou tak obrovské množství nákladu a spotřebují při tom tak málo energie, že je jejich doprava vlastně ekologičtější. Na jeden kilogram přepravených pomerančů se totiž spotřebuje výrazně méně fosilních paliv, než když se pomeranče do měst na severu USA dopravují z Mexika náklaďáky nebo z Kalifornie dodávkami.
Rozdíl je podle této studie značný. Pomeranče dopravené do New Yorku z jihoamerického Chile kontejnerovými loděmi měly uhlíkovou stopu šestkrát menší než ty, které na stejné místo doputovaly po silnicích z Mexika – a to přesto, že Chile leží víc než dvakrát dál než Mexiko.
Uhlíková stopa je ukazatelem zatížení životního prostředí, který se odvozuje od celkové ekologické stopy, a myslí množství vypuštěných skleníkových plynů. Může se týkat jedince, výrobku nebo třeba nějaké společenské akce, nejčastěji je ale používána ve spojitosti s výrobky a popisuje množství všech skleníkových plynů, které se při výrobě daného výrobku dostaly do ovzduší.
Uhlíková stopa se obvykle vyjadřuje v ekvivalentech CO2. Tedy nikoliv v hmotnosti uhlíku samotného, ale z něj vzniklého oxidu uhličitého a také dalších skleníkových plynů (např. metanu, oxidu dusného, halogenovaných uhlovodíků), jejichž hmotnost je ale přepočítána na to, kolik CO2 by mělo týž oteplující účinek.
Je ale potřeba dát pozor na to, že někdy se v údaji o uhlíkové stopě ony další plyny zanedbají, což může znamenat i velký rozdíl. Termín, který jasně naznačuje jejich zahrnutí, je skleníková stopa.