Už ve věku pouhých čtyř měsíců se u dětí rozvíjí schopnost vnímat detaily jazyků. Vědci v nové studii popsali i mechanismus, jak se mladý lidský mozek učí vnímat odlišnost jednotlivých hlásek.
„Děti jsou jako malí detektivové, kteří neustále shromažďují stopy o okolním světě. Pokud jste si někdy všimli, že se na vás dítě při mluvení dívá, je to proto, že vnímá víc než jen zvuky – učí se totiž, jak vznikají,“ popisuje na webu The Conversation jazykovědkyně Eylem Altuntasová. Právě tomuto se věnoval její nový výzkum.
Lingvistka popsala, že tento proces začíná už v pouhých čtyřech měsících věku, což podle ní otřásá zažitým názorem, že se děti učí tyto vzorce až poté, co se „naladí“ na svůj rodný jazyk v době mezi šestým a dvanáctým měsícem věku. Vědkyně věří, že její objev nejenže pomůže lépe pochopit, jak si lidé osvojují svůj základní komunikační nástroj, ale pomůže i konkrétním lidem zlepšit život – jde hlavně o děti, u nichž hrozí vývojové opoždění řeči.
Mozek jako počítač
V době, kdy kojenec dosáhne prvních narozenin, má už sluch naladěný na svůj mateřský jazyk. Tento proces jazykovědci nazývají percepční ladění. Mozek během něj třídí zvuky, které kolem sebe zaznamenává a zaměřuje se pak na ty, které považuje za nejdůležitější.
V prvních šesti měsících života děti dokážou rozlišit i zvuky jazyků, které dosud nikdy neslyšely. Mohou například rozlišovat určité kontrasty hindštiny, které jsou pro anglicky mluvící dospělé náročné, nebo identifikovat jedinečné tóny v mandarínštině, i když vyrůstají v anglicky mluvící domácnosti. Dospělí to už nesvedou. „Tato neuvěřitelná schopnost netrvá věčně. Mezi šestým a dvanáctým měsícem se děti začínají specializovat na zvuky, které slyší nejčastěji. U samohlásek se toto dolaďování začíná projevovat přibližně v šesti měsících, zatímco u souhlásek až po deseti měsících,“ upřesňuje Altuntasová, jejíž studii vydal odborný časopis Developmental Science.
Děti tedy zpočátku vnímají všechny zvuky, ale tím, jak některé poslouchají od svých rodičů častěji, přichází o citlivost vůči těm, jež vnímají jen málo. Například Japonci tak nevidí rozdíl mezi hláskami R a L. Až doposud si vědci mysleli, že tento proces zužování je nutný k tomu, aby se děti mohly začít učit složitější jazykové dovednosti, jako je třeba rozdíl mezi znělými a neznělými hláskami.
„Naše studie ale ukázala, že děti už ve čtyřech měsících se učí, jak se hlásky fyzicky tvoří, a to dlouho předtím, než začne toto zužování,“ vysvětluje lingvistka.
Odezírají ze rtů
Podle ní je tento proces učení podobný tomu, jako když dospělý člověk poslouchá cizince, kterému nerozumí. Přesto může vědomě sledovat, jak se pohybují jeho rty a další části ústrojí, jež je zodpovědné za artikulaci. Čtyřměsíční děti dělají to stejné, ale nevědomě.
Vědci z Western Sydney University pod vedením Altuntasové to prokázali při experimentu s 34 dětmi ve věku od čtyř do šesti měsíců, s nímž rodiče souhlasili. Spočíval v pokusu se dvěma neexistujícími jazyky, které se od sebe lišily podobou některých souhlásek. Detaily jsou poměrně složité, zájemci je najdou přímo ve studii – výsledek ale ukázal, že děti se aktivně učí pravidla jazyků (i těch vymyšlených) a spojují si je s tím, co pozorují ve svém okolí.
„Zjednodušeně řečeno to znamená, že ve čtyřech měsících dokážou spojit body mezi zvukem a zrakem. Tato raná schopnost rozpoznat vzorce ve vytváření zvuků je základem pro pozdější učení jazyka. Jejich mozek jako by si už připravoval půdu pro vyslovení prvních slov,“ doplňuje Altuntasová.
Tento objev podle ní mění to, co si jazykovědci mysleli o učení se jazykům na začátku lidského života. Naznačuje, že děti začínají rozpoznávat vzorce již ve čtyřech měsících, tedy mnohem dříve, než začnou mezi šestým a dvanáctým měsícem věku vnímat specifické zvuky své mateřštiny.
