Nová studie mění pohled na dopady globálního turistického ruchu. Ukázala, že v důsledku cestování vzniká přibližně 8 procent uhlíkových emisí – což je asi třikrát více, než se předpokládalo doposud.
Cestování ničí planetu třikrát víc, než jsme tušili, tvrdí vědci
Hlavní příčinou těchto vyšších čísel je nová metodika počítání takzvané uhlíkové stopy: nově jsou v ní totiž zahrnuty nejen emise z dopravy, ale také uhlíkový cyklus v hotelnictví, potravě turistů a jejich nákupech.
Hlavní příčinou tohoto zvýšení jsou turisté z bohatých zemí, kteří navštěvují jiné bohaté státy – nejvýš se na žebříčku dopadu na uhlíkové emise umístili turisté ze Spojených států, Číny, Německa a Indie.
Turistický ruch dává podle této studie práci přibližně jedné desetině zaměstnanců na světě; roste rychlostí asi 4 procenta ročně. Dřívější odhady říkaly, že dopad cestování, bez něhož se turistický ruch neobejde, je zodpovědný za 2,5–3 procenta globálních emisí.
Nová práce označovaná za doposud nejdetailnější analýzu cestovního ruchu prozkoumala tento fenomén z mnohem širšího úhlu. Její autoři se zabývali oběhem uhlíku v letech 2009–2013 v 160 zemích světa – s výsledkem, který říká, že cestovní ruch zodpovídá za 8 procent celoplanetárních emisí.
„Výsledky opravdu otevírají oči,“ uvedla Arunima Maliková z univerzity v Sydney, která tuto práci vedla. Zahrnula do ní nejen tradiční uhlíkovou stopu z leteckého průmyslu, ale také všechno, co tvoří energetickou infrastrukturu turistického průmyslu: všechnu energii potřebnou na drinky, vytápění hotelů nebo na obchody, kam chodí turisti nakupovat.
„Sledovali jsme opravdu detailní informace o turistickém ruchu, včetně potravin, suvenýrů a dalších faktorů. Srovnávali jsme to napříč různými zeměmi a výsledkem je globální studie uhlíkové stopy turismu,“ dodala vědkyně v rozhovoru pro BBC.
Kdo a kde
Když se vědci zaměřili na to, kde lidé zanechávají největší uhlíkovou stopu, zjistili, že se to značně liší. U zemí, které mají z cestovního ruchu největší uhlíkovou stopu (tedy USA, Čína, Německo a Indie) jí turisté největší množství vytvoří přímo ve své vlasti – většina cestování tedy proběhne v daném státu.
Naopak cestovatelé z Kanady, Švýcarska, Nizozemska a Dánska po sobě zanechávají uhlíkovou stopu především v zemích, kam jezdí – nikoliv doma.
Obecně přitom platí, že čím bohatší jsou turisté, tím větší uhlíkovou stopu po sobě zanechávají – v podstatě téměř neexistuje cestování pro bohaté, které by bylo ohleduplné vůči planetě.
Existují dokonce i země, kde tvoří právě turistický růst drtivou většinu jejich uhlíkové stopy. Jedná se zejména o ostrovy – typickými příklady jsou Maledivy, Kypr nebo Seychelly, kde je cestovní ruch zodpovědný až za 80 procent jejich emisí.
Tyto ostrovní státy jsou ve složité pozici, protože tam lidé moc rádi cestují a turismus také tvoří většinu jejich příjmů – přitom právě ony budou nejvíce trpět klimatickými změnami způsobenými uvolňováním uhlíku do atmosféry.
Problém jménem bohatství
Zpráva ukazuje, že pokud člověk vydělává více než 40 tisíc dolarů ročně (66 tisíc korun měsíčně), pak stoupá jeho uhlíková stopa v cestování asi o 13 procent za každých 10 procent vyššího platu. Zdá se, že spotřeba stoupá tím více, čím větší jsou příjmy.
Tato studie vyšla v odborném časopise Nature Climate.
