Národní muzeum ve středu oznámilo, že svět uznal úspěch českých vědců, kteří našli a popsali zatím neznámý druh minerálu.
Na haldách historických dolů na Kaňku v kutnohorském rudním revíru našel Richard Pažout z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze úlomky křemenné žiloviny s neznámým minerálem.
Po chemických analýzách mineralogové z Národního muzea zjistili, že se jedná o zcela nový minerální druh. Zpracovali podrobný návrh a předložili jej k odbornému posouzení více než dvacetičlenné Mezinárodní komisi pro nové minerály, nomenklaturu a klasifikaci (IMA).
V únoru návrh komise schválila a přijala i na první pohled trochu zvláštní název „staročeskéit“. Ten odráží místo výskytu minerálu v historickém staročeském pásmu, ve kterém se těžila ruda od středověku až do 20. století.
- V přírodě je známo 5208 minerálů – a 208 jich vytvořil svou činností člověk. Globální působení lidstva na planetu Zemi mělo na formování minerálů větší vliv než poslední velká geologická událost.
„Po chemické stránce jde o vzácný sulfid stříbra a olova se zastoupením antimonu a bismutu. Právě zastoupení těchto dvou prvků v poměru zhruba 1:1 je to, co dělá staročeskéit odlišným a zvláštním od dosud známých minerálních druhů,“ uvádí mineralog a ředitel Přírodovědeckého muzea Národního muzea Ivo Macek.
Vadily háčky a čárky
Při schvalování nového minerálu se však objevily i drobné překážky. Ačkoliv pravidla komise hovoří o respektování původních zeměpisných a osobních jmen, při schvalování Mezinárodní mineralogickou komisí se vyskytlo ohledně názvu staročeskéit nesouhlasné stanovisko od reprezentantů dvou zemí, kterým vadily české háčky a čárky. Nakonec však byl navrhovaný název uznán.
Mezinárodní mineralogická komise ročně schválí z celého světa pouhých pár desítek nových minerálních druhů, proto je tento opravdu unikátní a odráží vysokou kvalitu výzkumu českých vědců.
Co o něm víme?
Staročeskéit byl nalezen v podobě kovově lesklých zrn o velikosti jen do půl milimetru, a pouhým okem je velmi těžko rozpoznatelný od jemu podobných minerálů. Proto teprve až nález většího množství vzorků umožnil podrobnější výzkum. Určit a sledovat ho tak prakticky lze jen pomocí speciálních přístrojů – rudního mikroskopu a elektronové mikrosondy, která umožňuje zjistit i jeho chemické složení v nepatrné ploše setiny milimetru.
Úplný popis minerálu se později objevil v renomovaném zahraničním odborném časopise – tak, aby byly splněny všechny podmínky k uznání nového druhu. Typový vzorek se nyní nachází ve sbírkách Mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea.
