Ve středu 8. března byl zahájen pilotní projekt, který se zaměřuje na sledování klimatických změn a podporuje adaptace na změnu klimatu v Ghaně. Tato oblast je totiž jednak změnou klimatu velmi ohrožena a současně je o ní nejméně informací – v Africe obecně chybí monitorovací a měřicí stanice, které by dokázaly dodávat data o rychlosti změn.
Jádrem výzkumu je nově vybudovaná a vybavená věž pro monitorování toku uhlíku v lesním porostu. Tu společně vymysleli a vytvořili Ústav výzkumu globální změny – CzechGlobe, Univerzita pro energii a přírodní zdroje v Sunyani a další ghanští partneři.
Tyto moderní přístroje vědci využijí pro hlavní cíl – zkoumání dvou místních ekosystémů, jednak tropického deštného pralesa a také poloopadavého lesa severozápadního typu.
„Do budování stanice nepříjemně zasáhla proticovidová opatření, která její zprovoznění výrazně časově oddálila. Těší mě, že po letech příprav, překonání byrokratických překážek, zajištění financování a budování věže máme konečně kompletní stanici vybavenou nejmodernějším přístrojovým vybavením pro sběr dat, která nám pomohou pochopit globální uhlíkový cyklus“ uvedl ředitel ÚVGZ – CzechGlobe Michal V. Marek.
Neznámá Afrika
Afrika je kontinentem, který je vůči dopadům změny klimatu nejzranitelnější, uvádí OSN. Na většině jejího území již teplota roste přibližně o 0,7 °C a s předpovědí, že teploty budou dále stoupat, čelí Afrika široké škále dopadů, včetně zvýšeného rizika sucha a povodní. Na dopady není podle analýz připravená. V blízké budoucnosti přispěje změna klimatu k poklesu produkce potravin, záplavám a zaplavování pobřežních oblastí a delt, šíření nemocí přenášených vodou a vyššímu riziku malárie a ke změnám přírodních ekosystémů a ztrátě biologické rozmanitosti.
Podle hodnoticích zpráv Světové meteorologické organizace se množství i intenzita sucha v některých částech Afriky zvyšují už od počátku jednadvacátého století. Celková dostupná voda ve velkých povodích Nigeru, Čadského jezera a Senegalu se snížila o 40–60 procent a mnoho klimatických modelů předpovídá pokles průměrných srážek v již tak suchých oblastech jižní Afriky.
Afrika přitom není oproti Evropě, Asii a Americe nijak významným zdrojem emisí skleníkových plynů vzniklých průmyslem. Na Afriku připadají pouze 2 až 3 procenta světových emisí oxidu uhličitého z energetických a průmyslových zdrojů.
Neviditelný producent skleníkových plynů
Přitom se ale nedávno ukázalo, že kdyby byly tropické oblasti Afriky samostatným státem, byly by druhým největším zdrojem oxidu uhličitého na světě – před USA, které v současnosti vypouštějí 5,3 miliardy tun tohoto plynu ročně.
Africké emise jsou „nečekaně velké“, uvedli nedávno autoři studie v časopise Nature Communications. Důvodem je skutečnost, že povrch země pokrývají tropické lesy a rašeliniště, tedy prostředí, která obvykle pohlcují velké množství CO2 z atmosféry. Jenže tato místa degradují a místo, aby oxid uhličitý pohlcovala, uvolňují ho. Podobný proces se odehrává také v Amazonském deštném pralese.
Mohlo by to souviset se „silným“ jevem El Niño, uvádějí vědci pro web Carbon Brief. El Niño je přírodní jev, který pravidelně ovlivňuje počasí v mnoha částech světa. V afrických tropech může způsobit neobvykle vysoké teploty a sucho. Mezi další příčiny emisí CO2 by mohly patřit „podstatné změny ve využívání půdy“, včetně odlesňování a požárů spojených se zemědělstvím, uvádí studie. Jenže jsou to všechno jen odhady – chybí tvrdá data. A právě v tom může český projekt pomoci – může pochopit, jak změny na druhém konci světa ovlivňují přírodu ve střední Evropě.
