Blesk není jen životu nebezpečný výboj, ale také studnice informací o tom, co se v bouřce děje. Dobře informovanému pozorovateli může tato znalost pomoci přečíst příběh bouřky, ale třeba mu také dát varování, co se v ní bude dít dál.
Léto se sice pomalu chýlí ke konci, přesto nás ještě několik letních dnů čeká. A k nim v našich končinách často patří i bouřky. Blesky, které přinášejí, jsou jak nejvýznamnějším, tak i nejnebezpečnějším projevem atmosférické elektřiny. Zejména v nočních hodinách, kdy osvětlují temnou oblohu, můžou působit na někoho až hrozivě, současně ale nabízejí i působivé divadlo, které podtrhuje jejich zvukový doprovod, hrom.
Z podoby blesků lze vyčíst řadu informací o tom, co se v bouřce a atmosféře děje. Pro vznik blesku je nezbytné, aby se vytvořila centra oblačného elektrického náboje – kladného v horní části, záporného převážně v dolní části oblaku. Tento spodní náboj pak indukuje kladný náboj na zemském povrchu a s ním spojených předmětech. Výsledné elektrické pole potom vytváří dostatečné napětí, které se prostřednictvím bleskových výbojů snižuje.
Blesky pak vznikají jak mezi oblakem a zemí (CG, z anglického cloud-to-ground), tak i mezi centry oblačného náboje, a to buď v rámci jednoho bouřkového oblaku (IC, intra-cloud) nebo mezi oblaky sousedními (CC, cloud-to-cloud), pokud se v danou chvíli vyskytují.
Pro vlastní vznik center oblačného náboje je nezbytná dostatečná intenzita výstupných pohybů, které jednak zajistí tvorbu dostatečně velkých srážkových částic a současně se postarají o turbulentní prostředí uvnitř oblaku. Díky tomu dochází ke srážkám a namrzání kapiček vody a vzniku ledových částic, zejména v oblasti teplot mezi -10 a -20 °C. Ve finále dochází ke vzniku lehčích a těžších nabitých částic a vlivem gravitace pak k jejich separaci v oblaku a vzniku zmíněných center náboje.
Když se blíží bouřka k danému místu, můžeme často pozorovat narůstající frekvenci bleskových výbojů uvnitř oblaků (tedy blesků typu IC či CC). Někdy se sice jedná jen o slabě osvětlené záblesky, ale jejich vysoká četnost znamená, že v oblaku dochází k intenzivním vertikálním pohybům, které podporují tvorbu a separaci výše zmíněných center oblačného výboje.
Intenzivní výstupné pohyby jsou ale současně doprovázeny intenzivními pohyby sestupnými (takzvané downdrafty), které strhávají k zemi srážkové částice, tedy dešťové kapky (což vede k přívalovým srážkám) a kroupy, a současně přinášejí prudké nárazy větru.
Intenzitu srážek lze samozřejmě nejlépe pozorovat pomocí meteorologických radarů, jenže při pobytu ve volné přírodě často síla datového signálu není dostatečná k přenosu aktuálních dat, a někdy můžeme být zcela bez dat. Pečlivé pozorování vývoje oblohy je pak často jedinou možností, jak se připravit na to, co přijde.
Pokud je blesků málo, znamená to většinou, že bouřka slábne nebo je jen slabší intenzity, ale ne vždy. Jedna výjimka souvisí se supercelami. V určité fázi jejich vývoje totiž může být intenzita vzestupného pohybu natolik veliká, že efektivní tvorba ledových částic je příliš pomalá a dochází jen k omezené tvorbě oblačného náboje. Takovýto stav je ale jen přechodný, jakmile rychlost výstupného pohybu mírně klesne, začnou se naopak vyskytovat velmi intenzivní bleskové výboje, které jsou pro supercelu typické.
Druhou výjimkou jsou situace, kdy bouřky doprovází intenzivní liják, ale jen slabá blesková aktivita. To bývá spojeno s příliš vysokou teplotou vzduchové hmoty. V takovém případě leží hladina s nulovou teplotou velmi vysoko a tvorba ledových částic je omezená (v běžném oblaku totiž kapičky výrazněji zamrzají až při teplotách nižších než -10 °C). Pokud tedy máme tropickou noc, což bývá spojeno právě s teplými vzduchovými hmotami, můžou být bouřky obecně srážkově intenzivní i bez četnějších blesků.
Zajímavé informace lze získat ze sledování chování a podoby blesku. Pokud pozorujeme určitou pulzaci hlavního bleskového kanálu, znamená to výskyt takzvaného zpětného výboje, který je typický pro blesk mezi spodním záporným nábojem v oblaku a zemí. Pokud ale blesk směřující do země je pevný bez jasné pulzace, lze ve většině příkladů předpokládat kladný výboj, tedy ten, který pochází z horního kladného centra oblaku. Tento druhý typ blesků je intenzivnější, má vyšší teplotu, a tedy i ničivější potenciál než záporný GC blesk.
Charakteristický je pro něj také hladký průběh bez větvení. Častější jsou v zimních bouřkách, dále u supercel a také v konečné fázi vývoje bouřky. Obecně jsou ale naštěstí výrazně méně četné než záporné CG blesky.
Co vypráví barva
Někdy můžeme pozorovat různé zbarvení blesků, které je ovlivněno zejména teplotou jeho kanálu a atmosférickými podmínkami. Fialová barva je typická při vysokém počtu padajících kapek, takže lze očekávat silné srážky. Modrá barva je dána výskytem pevných částic v atmosféře, které vedou k rozptylu světla, což bývá spojeno zejména s výskytem krup.
Bílé blesky značí jen minimum kapek či krup ve vzduchu, a navíc i vysokou teplotu v kanálu blesku, což může v suché krajině snadno vést k zapálení vegetace. A žlutá barva značí přítomnost prachu, který se do atmosféry může vznést z povrchu například při silném větru souvisejícím s danou bouřkou.
Blesky jsou tedy velmi zajímavé útvary, které toho můžou prozradit o stavu atmosféry mnohem víc, než jen vlastní výskyt bouřky. Výše uvedené informace samozřejmě nejsou úplně univerzálně platné, neboť podmínky v atmosféře při každé bouřce jsou jedinečné. A samotný výzkum blesků nabízí celou řadu buď částečně nebo zcela nezodpovězených otázek.
