Měsíc před vyhlášením Nobelových cen se uskutečnil ceremoniál oceňující nejbizarnější, nejkomičtější a nejpodivnější výzkumy roku. Ig Nobelovu cenu každoročně uděluje redakce vědeckého humoristického časopisu Annals of Improbable Research neboli Anály nepravděpodobného výzkumu. Letos uspěli autoři studií o využití mrtvých pavouků k uchopení předmětů, výzkumu podivného pocitu, který vzniká, když se stejné slovo píše stále dokola, nebo analýzy toho, proč geologové olizují kameny.
Ig Nobelovy ceny jsou sice nadsázkou, ale pomáhají popularizovat vědu tím, že oceňují neobvyklé oblasti výzkumu, které „lidi nejprve rozesmějí, ale pak přimějí k zamyšlení“. Slavnostní ceremoniál proběhl ve čtvrtek večer on-line. Deset Ig Nobelových cen předali skuteční nobelisté.
Cenu za strojírenství si odnesl tým, který se zabýval oživováním mrtvých pavouků pro použití jako mechanických uchopovacích nástrojů a jehož členy byli Te Faye Yapová a Daniel Preston z Rice University v USA.
„Při zařizování naší laboratoře jsme si všimli mrtvého, schouleného pavouka na okraji chodby,“ uvedla Yapová. Zaregistrovali, že nohy mrtvého tvora jsou přirozeně sevřené jako pěst, ale tlakem je lze roztáhnout a sevření otevřít. Dá se toho tedy využít a z pavouka udělat „nekrobota“, jímž jde jako kleštěmi uchopit různé předměty.
Mezi dalšími oceněnými byl Jan Zalasiewicz z Leicesterské univerzity, který získal cenu za chemii a geologii za vysvětlení, proč řada vědců nečekaně ráda olizuje kameny. Prozradil, že zatímco italský geolog z 18. století Giovanni Arduino používal chuť k identifikaci hornin a minerálů, moderní terénní geologové často používají jazyk z jiného důvodu. „Děláme to proto, abychom pomohli zrakovému smyslu, nikoli chuti, protože na vlhkém povrchu jsou částečky minerálů vidět lépe než na suchém,“ přiblížil Zalasiewicz.
Elektřina místo solničky
Praktický dopad mají také výsledky výzkumu japonských vědců. Ig Nobelovu cenu za výživu letos získali Homei Mijašita z univerzity Meidži a Hiromi Nakamura z tokijské univerzity. Ukázali, jak se mění chuť jídla, když se člověku pouští do jazyku elektřina. „Chuť jídla lze okamžitě a vratně změnit elektrickou stimulací, přičemž něčeho takového se pomocí žádného koření nepodařilo dosáhnout. Podle studie je možné zvýšit slanost potravin pomocí elektrické stimulace jazyka.“
Na opačnou stranu lidského těla se zaměřili laureáti Ig Nobelovy ceny za epidemiologii. Vyvinuli inteligentní toaletu, která monitoruje lidské výkaly a analyzuje v nich stopy bakterií a virů. Jednotlivé uživatele chytrý záchod rozezná tak, že jim fotografuje anální otvor.
Odpudivý se může zdát i výzkum laureátů ceny za medicínu. Na lidských mrtvolách zkoumali, jestli každá z nosních dírek člověka obsahuje stejný počet chloupků – a pokud ne, co to znamená.
Itsorduom aktam ej ínávokapo ínávokapo ínávokapo
Cenu za komunikaci si odnesli domů vědci, kteří zkoumali lidi schopné bez větších problémů mluvit pozpátku. Porota ocenila, jak pečlivě k tomu tým přistoupil, když využil těch nejpokročilejších zobrazovacích technik.
Cenu za literaturu získali lingvisté zkoumající podivný pocit, jemuž se říká jamis vu. Vzniká, když lidé opakovaně píší nebo říkají stále to stejné slovo. Jde o opak známějšího déja vu – když člověk opakuje slovo stále dokola, zdá se mu pak často stále divnější a cizejší.
Z ceny za fyziku se radovali vědci, kteří zjistili, že sexuální aktivita sardelí, které se v noci shromažďují u pobřeží Galicie, aby se vytřely, může vytvářet malé víry. Ty mají takovou sílu, že mohou vést k míšení různých vrstev vody v oceánech.
Laureátem ceny za pedagogiku se stal tým zkoumající, jestli se ve škole nudí víc žáci, nebo učitelé. Autoři zjistili, že oba fenomény se navzájem silně ovlivňují. Tedy čím znuděnější žák, tím horší je tento stav i u učitele a opačně.
V oblasti psychologie vyhrála experimentální studie, ve které vědci chodili po ulici a nečekaně vzhlíželi vzhůru. Pak sledovali, kolik lidí to ovlivní a také se otočí tím směrem.
Letos bez českých úspěchů
Tento rok nebyl mezi laureáty žádný český vědec. Loni si cenu odnesla česká neurovědkyně Eliška Procházková, která ve studii prozkoumala vlastní citový život. Cenu za kardiologii získala tím, že na seznamovacích aplikacích bez problémů našla svůj zdánlivě dokonalý protějšek, ale pak často zjistila, že při osobním setkání mezi ní a „tím pravým“ nepřeskočila žádná jiskra. Proto se rozhodla zkoumat fyziologické reakce lidí, kterým domluvila rande naslepo – a zjistila, že srdeční frekvence těch, kdo se navzájem přitahují, se synchronizují. Zdá se tedy, že na klišé „dvě srdce tlukoucí v jednom rytmu“ přece jen bude něco pravdy.
Z českých vědců dále získali v roce 2014 Ig Nobelovu cenu Jaroslav Flegr, Jan Havlíček a Jitka Hanušová-Lindová za výzkum toxoplazmózy. Porota tehdy ocenila jejich práci na téma, jestli vlastnictví koček ohrožuje duševní zdraví.
Ve stejném roce získali Ig Nobelovu cenu také další čeští výzkumníci Vlastimil Hart, Petra Nováková, Erich Pascal Malkemper, Sabine Begall, Vladimír Hanzal, Miloš Ježek, Tomáš Kušta, Veronika Němcová, Jana Adámková, Kateřina Benediktová, Jaroslav Červený a Hynek Burda za výzkum magnetorecepce živočichů, tedy důkladné zdokumentování toho, že když psi defekují nebo urinují, upřednostňují orientaci tělní osy podle siločár magnetického pole v severo-jižním směru.
