Americká armáda v posledních dnech zakročila proti čínským balonům a dalším neznámým objektům, které narušily vzdušný prostor USA. Američané jsou na balony nad svým územím citliví třeba i proto, že už za druhé světové války na ně tímto způsobem zkoušeli útočit Japonci. Velký úspěch ale tehdy z mnoha důvodů nezaznamenali.
Balony nad USA nejsou novinkou. Japonci jimi zkoušeli hrozit za druhé světové války
„Když roku 1945 plula USS New York k Iwodžimě, posádka spatřila vysoko nad hlavou letět stříbrnou kouli, která jako by bitevní loď sledovala celé hodiny. V obavách, že by mohla být japonskou balonovou zbraní, nařídil kapitán její sestřelení,“ popisuje Americký námořní institut incident z druhé světové války.
Posádka lodi začala objekt ostřelovat, ale bez úspěchu. Balon jako by byl nezničitelný.
Teprve po nějaké době si navigátor uvědomil, že chlouba amerických bitevních lodí pálí svými děly a kulomety po Venuši.
Z dnešního hlediska se může zdát tichomořský incident směšný, japonské balony ale na sklonku druhé světové války mezi Američany vyvolávaly respekt i obavy. Byť z hlediska úspěšnosti celého balonového projektu nepříliš oprávněné.
Přilétají balony
První zprávy o japonských balonech vybavených pumami se začaly objevovat na konci roku 1944. První balon s připevněnou malou zápalnou bombou se snesl v prosinci do zalesněné oblasti poblíž Kalispellu v Montrealu.
Pád ho zničil, jeho zbytky prozkoumala jak FBI, tak i armádní letectvo. Zjistily, že měřil v průměru asi deset metrů a vyrobený byl z papíru. Nápis na balonu jasně prokazoval, že pocházel z Japonska.
Přibližně ve stejné době byl poblíž města Thermopolis ve státě Wyoming objeven kráter po bombě. A pak byl nalezen další balon poblíž Estacady v Oregonu. Přicházely další a další zprávy o cizích balonech, hlásili je farmáři, lidé z menších měst i rybáři.
Útok přes Pacifik
Japonsko se po útoku na Pearl Harbor snažilo přenést válku na americké území, ale značně neúspěšně. Proti letadlům i lodím byla americká pevnina dobře chráněná, překážkou pro imperiální mocnost byla i vzdálenost.
A tak japonští generálové zkusili útoky pomocí balonů. Mezi listopadem 1944 a dubnem 1945 jich země vycházejícího slunce vypustila téměř deset tisíc. Drtivá většina selhala nad oceánem, překonat Pacifik se podařilo jen asi třem stovkám. Vybavené byly třemi malými pumami – dvěma zápalnými a jednou protipěchotní.
Japonci vytvořili dva typy těchto balonů, jeden vyrobila armáda, druhý námořnictvo, popisuje v knize Balloon Bomb Attacks on North America historik Robert C. Mikesh. Říkali jim Fu-Go. Roku 1944 byly oba projekty sloučené.
Balony byly vyráběné ze speciálně upraveného vrstveného papíru a spojované lepidlem z brambor. Většinu práce odvedly studentky, které musely kvůli rozměrům balonů pracovat nejčastěji v divadlech nebo sportovních arénách.
Škody, které balony způsobily, byly ale nakonec minimální. Území USA bylo na tak malý počet útoků příliš velké, takže většina pum dopadla na neobydlená území. Až na jednu výjimku.
Na začátku května se vydala skupina Američanů na výlet v jižním Oregonu. Reverend Archie Mitchell a jeho žena Elyse s sebou vzali pět dětí. Zatímco reverend parkoval auto, Elyse a děti na něj volaly, že v lese našly něo divného. Zkoušel je varovat, ale bylo už pozdě. Exploze jeho ženu i pět dětí ve věku 11 až 14 let zahubila.
Neúspěšné balony, neúspěšné letectvo
Podobně jako německé útoky střelami V2 byly ty japonské cílené především na psychiku obyvatelstva. Zápalné bomby měly zažehnout pole i domy, exploze děsit lidi. Výbuchy ale byly slabé a balony na americkou pevninu dorazily v době dešťů, tudíž nezapálily nic.
Americký úřad pro cenzuru přesto požádal novináře, aby o balonových útocích nepsali. Novináři uposlechli. Po výše zmíněné oregonské tragédii úřady otočily a vydaly varování, aby se lidé jejich trosek nedotýkali ani se k nim nepřibližovali.
Prvotní potlačení informací zafungovalo dvěma způsoby. Jednak nedošlo k panice, ale současně se Japonsko nedozvědělo o tom, že by jeho operace měla nějaký efekt. A tak už v době, kdy zahynula rodina Mitchellových, tento program zrušilo s tím, že byl zcela neúspěšný. Protože balonům neseným větrem trvalo celé týdny, než přeletěly Tichý oceán, dopadaly ještě dlouho poté, co výroba skončila.
V letech 1944 a 1945 pátralo po balonech téměř pět stovek amerických letadel. Byla v tom ale nesmírně neúspěšná. Protože se balony pohybovaly ve výšce kolem deseti tisíc metrů, tehdejší letouny se k nim nedokázaly dostat. A tak byly za celou tu dobu sestřeleny nad Severní Amerikou jen dva.