Vědci poprvé pozorovali stopy po srážce dvou masivních planet mimo Sluneční soustavu. Zvláštní objekt, který kolizí vznikl, chtějí dál sledovat.
Astronomové poprvé sledovali, jak vypadá kolize dvou planet
Energie v podobě tepla po srážce obou planet byla obrovská a podle studie, která vyšla v odborném žurnálu Nature, svědčí o kataklyzmatickém střetu planet velkých asi jako Neptun. Obě při kolizi zcela zanikly a zbyla po nich obrovská masa rozbité hmoty, která tvoří horký rotující objekt, jenž je asi stokrát větší než Země.
Náraz dvou ledových obrů při pohledu ze Země přesvítí svým jasem i hvězdu z tohoto vzdáleného systému.
Vědci by si unikátního jevu nevšimli, kdyby jim nepomohla náhoda – a Twitter. Právě na této sociální síti si totiž jeden amatérský astronom všiml zprávy profesionála oboru Matthewa Kenworhyho z Leidenské univerzity. Popisoval v něm, jak u hvězdy s katalogovým jménem ASASSN-21qj pátral po stínech, které vrhají obří prstence kolem planet, když přechází přes tvář své mateřské hvězdy. ASASSN-21qj, která leží osmnáct set světelných let od Země, vzbudila jeho zájem, protože v prosinci 2021 náhle a nevysvětlitelně pohasla.
Počítačová simulace srážky
Amatéra Arttu Sainia to zaujalo, a tak zkontroloval minulá pozorování hvězdy, která provedla mise NASA Neowise. Z nich zjistil, že necelé tři roky předtím, než došlo k výše zmíněnému pohasnutí, došlo naopak na stejném místě k extrémnímu zjasnění, a to v infračerveném spektru.
Hvězda za závojem
Po podrobné analýze pozorování dospěli astronomové k závěru, že výbuch infračerveného záření pochází z nového horkého objektu neboli „synestie“, který vznikl srážkou dvou planet velkých téměř jako Neptun. Na základě infračervených měření se ukázalo, že obrovský rotující objekt měl po dobu přibližně tří let teplotu vyšší než 700 stupňů Celsia. Nakonec se ochladil a vytvořil nový objekt, který by se dal označit jako nová planeta. Ten nadále obíhá kolem hvězdy ASASSN-21qj.
Za pozdějším pohasnutím hvězdy stojí podle vědců obří oblak prachu a úlomků ze srážky, které ji doslova zahalily jako závoj. „Je to poprvé, co jsme viděli doznívající záři po takové události,“ uvedl pro deník The Guardian astronom Simon Lock, který se na studii podílel. „Už dříve jsme viděli úlomky a disky, ale nikdy jsme neviděli následný svit planetárního tělesa.“
Vědci chtějí v pozorování pokračovat. Když budou sledovat další vývoj tohoto systému, měli by být schopni zpětně rekonstruovat, co se vlastně stalo. Očekávají, že do deseti let gravitační síly přetáhnou prachové mračno na jednu stranu hvězdy a od ní se bude světlo odrážet tak, že by mělo být snadno pozorovatelné i ze Země.
Astronomové současně doufají, že by infračervené záření tohoto prachu mohl odhalit nejcitlivější přístroj lidstva – Webbův vesmírný dalekohled.
