Nový výzkum archeologů z Oxfordské univerzity vysvětlil smysl i původ jedné z nejslavnějších anglických záhad. Pětapadesátimetrového obra z Cerne Abbas.
Archeologové vysvětlili původ slavného anglického obra. Není to mnich, ale antický polobůh
Obr z Cerne Abbas je výrazná, jasně bílá postava obrovského nahého muže, který stojí rozkročený nad vesnicí Cerne Abbas v anglickém hrabství Dorset. Měří na výšku 55 metrů, na šířku má 51 metrů. Je vyrytá do úbočí kopce a nejlépe je viditelná z protilehlé strany údolí, nebo dokonce z letadla. Jeho obrysy jsou tvořené asi třetinu metru širokými zářezy přibližně stejné hloubky, které odkrývají křídové podloží. V pravé ruce obr drží šestatřicetimetrový kyj, výrazný je i jeho vztyčený pyj – na tomto místě se celé generace na jaře vztyčovala májka.
Vědci tvrdí, že byl vytvořen jako obraz Herkula, který výrazně a do celé krajiny označoval shromaždiště západosaských vojsk.
Výzkum, který nedávno pro National Trust provedl archeolog Martin Papworth, ukázal, že obr byl vytvořen v anglosaském období, nikoliv, jak se většina lidí domnívala, v pravěku ani v nedávné době. Nicméně důvod, proč byl vytvořen, zůstal až doposud záhadou.
Teď se Helen Gittosová a Tom Morcom z Oxfordské univerzity pokusili popsat příběh této raně středověké lokality, a to jak z hlediska historie, tak i archeologie. Cílem bylo zjistit právě to, proč byla křídová postava vytesána na svahu kopce, který se dnes nachází v ospalé dorsetské vesnici.
Jak se Herkules změnil v mnicha
Z jejich výzkumu vyplývá, že byl původně vytesán jako obraz klasického hrdiny Herkula, který sloužil jako shromaždiště pro západosaská vojska v době, kdy na Dorset útočili vikinští nájezdníci. Jejich studie vyšla v odborném časopise Speculum 1. ledna 2024.
Píše se v ní: „Ukázalo se, že Obr z Cerne je jen nejviditelnějším z celého shluku raně středověkých prvků v krajině.“ Herkules byl ve středověku dobře známý hrdina, který vynikal tím, že nebyl ani zdaleka dokonalý. Antický polobůh zabíjel ve vzteku i pomatení smyslů, konal činy více i méně hrdinské. Zejména v devátém století byl v Anglii velmi oblíbený a vlastně i uctívaný.
Poloha Obra na ostrohu vybíhajícím z hřebene s vynikajícím výhledem a blízkostí hlavních cest je podle vědců typická pro zvláštní typ anglosaského místa setkávání. Útoky Vikingů v okolí, přístup k pitné vodě a zásoby místního panství z této lokality udělaly ideální místo pro shromažďování západosaských vojsk, která pak měla Herkula za zády, možná jako symbolickou oporu.
Když se ale kalendář překlopil do jedenáctého století, změnilo se i chápání olbřímí figury. Mniši žijící v klášteře na úpatí Obřího vrchu ho interpretovali jako obraz svého světce Eadwolda. V kázáních, která se četla jenom v den jeho svátku, nepřímo odkazovali právě na obra. Byl to jeden z mnoha způsobů, jak byla postava v průběhu staletí reinterpretována: od Herkula k poustevníkovi.
„Obrova identita byla už tehdy otevřená nejrůznějším výkladům. Mniši z Cerne by svého patrona nezobrazovali nahého, kdyby ho vyřezávali od základu, ale rádi si ho převzali jako obraz Eadwolda pro své vlastní účely. Obra dlouho milovali a opečovávali. A takové nové a nové výklady pokračují až do dneška,“ dodávají autoři.
